Detektivka. Nálepka, která na knižních obálkách prodává, 
a v létě to platí dvojnásob. Jenže konkurence severských, irských a amerických zločinců je velmi silná a u čtenářů zvyšuje očekávání. Jihočeské novince Smrt papaláše od Jana Bauera, která se 
k detektivnímu žánru hlásí, by paradoxně nejvíc prospělo, kdyby se obešla bez mrtvoly 
a detektivkou vůbec nebyla.

Příběh se odehrává za normalizace v redakci deníku Vesnické listy, kde je pod schodištěm jednoho rána nalezen plukovník Státní bezpečnosti. Mezi novináře tak přichází kriminalisté.

Až zhruba do tří čtvrtin kniha coby oddychová četba na dovolenou vůbec neuráží, čte se snadno, jen ona detektivní linie je trochu víc v pozadí, než by člověk od detektivky čekal. A právě, když ke konci začne být nutné si 
s mrtvolou nějak poradit, nastává problém. Celé rozřešení působí slabě, jen aby nějaké bylo a moc to nerozmazávat… To ovšem čtenáře, který se najednou cítí ochuzený a podvedený, spolehlivě naštve. Bohužel, když vás u detektivky zklame závěr, zapomenete, že to předtím třeba vůbec špatné nebylo.

Nová kniha, detektivka Smrt papaláše, kterou napsal Jan Bauer.Druhou potíží je, že se 
v knize zhruba čtyřicet stran před koncem objeví úplně nová dějová linie, s novou mrtvolou, která je vzápětí uzavřena, ale s původním příběhem vůbec nesouvisí. Proč tam tedy je? Potřeboval autor prostě jen text natáhnout, aby splnil nějakou požadovanou normu? Rozhodně to tak působí.

Smrt papaláše má ale hodně zajímavé prostředí, v němž se většina děje odehrává – redakce deníku se střípky o novinářské práci za normalizace, letmý pohled do sazárny, písárny nebo na dnes už neexistující povolání metérů. Je poznat, že Jan Bauer píše 
z vlastní zkušenosti, a kdyby do příběhu nerouboval mrtvého plukovníka a raději napsal podrobnější příběh 
z Vesnických listů, mohl by opravdu zaujmout.

Kniha se určitě bude líbit sběratelům politických vtipů, těmi tady postavy nešetří 
a kupodivu to v ději docela funguje. Celkem věrohodný je novinářský slovník, z nějž se mnohé výrazy používají v redakcích dodnes, a to, že se nemluví úplně slušně. Pak se ale zničehonic objeví věta, která zní tak knižně a šroubovaně, že prostě neuvěříte, že ji právě řekl detektiv svému parťákovi. Dobře nepůsobí ani ohrané fráze, jako například když se vedoucímu vydání zatetelí srdce štěstím.

Mnohem více však při čtení ruší poměrně velké množství chyb v textu. Ve větách chybí slova, nejčastěji předložky, dojde i k záměně jmen dvou postav. Autor, který chrlí čtyři knihy do roka, by měl mít za sebou pozornějšího korektora. Ostatně na chybu narazíme hned na přebalu, kde se 
v popisu děje mluví o Rolnických listech, zatímco uvnitř knihy už to jsou Vesnické listy. Detail? Možná, ale všechny tyhle detaily se sčítají a kazí výsledný dojem.

Jan Bauer: Smrt papaláše. 248 stran, MOBA, 2015, 239 Kč.

ANDREA ZAHRADNÍKOVÁ
Autorka je redaktorkou Českého rozhlasu