GLOSA: SuperQuijote Bohouš z Boršova je hravý

Malé divadlo se po delší době rozhodlo opustit zdi svého kamenného útočiště a vyrazit do ulic. Záminkou se mu stal příběh Miguela de Cervantese o věčném snílkovi a bojovníkovi za dobrou věc. Ale pozor – inspirace donem Quijotem byla skutečně především v rovině ideové, jinak je pomatenec Bohouš z Boršova alias SuperQuijote (Janek Lesák) jasným synem moderní doby – místo herky Rosinanty osedlal Vespu, má vlastní ošetřovatelku Dulcineu (Denisa Posekaná) a do křížku se vedle potulného herce s tváří Jokera (Jiří Šponar) dal i s městskou radní (Stanislava Drápelová). Ale upřímně – postavy, jejich charaktery a logika jednání (a vůbec opodstatněnost jejich existence) nejsou to nejdůležitější, fungují totiž především jako záminka pro různé typy hereckého výrazu. Divák se může pokochat loutkami, pantomimou, cirkusovými prvky, improvizací, sólovým tancem i skupinovou choreografií. V jednotlivých scénkách je patrná inspirace komiksovými příběhy o superhrdinech, Chaplinovými groteskami, broadwayskými muzikály, electric boogie 
i Labutím jezerem, smlčena nezůstane ani českobudějovická každodennost.

První polovina hry je velkým dobrodružstvím především pro malé – diváci společně s herci pronásledují Bohouše/Quijota v okolí Piaristického náměstí. Zvolená místa mají pěknou atmosféru, scéna na Slepém rameni je takřka geniální, ne všechny exteriéry jsou však vhodné pro větší množství přihlížejících – například v ústí Panské uličky je snaha vidět a slyšet podobná boji s větrnými mlýny. Volnou chvilku v tlačenici je však možné si zpestřit pozorováním malebného okolí či snahami dostat se s pomocí rozmanité opory nad hlavy davu a vidět alespoň kousek děje. Po přestávce, během níž se diváci mohou občerstvit či přihlížet hudebním a jiným kreacím herců, se představení přesouvá do cirkusové 
Q-arény, respektive do ohraničeného prostoru dvorku Galerie Pod kamennou žábou. Zde se nakonec odehraje rozhodující Quijotova bitva s poněkud rozpačitým výsledkem.

Pod režijní taktovkou Petra Haška a s pomocí choreografa Radima Vizváryho se do Quijota s velkou vervou vložil celý soubor Malého divadla, ačkoliv některým se dostalo jen malých rolí. Všichni hráli, zpívali a skotačili o sto šest, o nejlepší pohybovou kreaci se však již tradičně postaral Vjačeslav Zubkov – jeho Zrcadlový rytíř oděný do kostkovaného trikotu byl úžasný, ačkoliv oděv by 
s ním nejspíš nikdo z přihlížejících neměnil. Pěkně se rozhýbali i Budlana Baldanova a nováček souboru Marek Menšík. A opominuta nesmí být ani udatná jízda Denisy Posekané v gumovém člunu – toť výkon skutečné rekyně!

Po představení návštěvník nejspíš nebude schopný vyprávět, o čem bylo, a proč tomu tak bylo, ale popíše, co viděl, slyšel a čemu se zasmál. Quijote! je prostě bezstarostný, neformální, hravý, občas nedokonalý a nelogický stejně jako letní počasí a prázdninová dobrodružství.

JITKA RAUCHOVÁ
Autorka je kulturní historička