Skladby z první části čtvrtečního večera, s výjimkou svérázného modernisty i tradicionalisty Arva Pärta, byly vděčné možná až moc. Opravdu vydatný hudební zážitek přinesla až druhá část s klavírním koncertem Edvarda Griega.

Ne zcela zaplněné hlediště Jeremiášovy síně nejprve přivítalo orchestr s dirigentem Janem Kučerou a poté vyslechlo tři relativně méně závažné kompozice. První z nich byla Serenáda pro smyčce, 
op. 11 švédského skladatele Daga Wiréna. Jednoduchá skladba s 'filmovými' tématy a tanečními názvuky nemohla být pro těleso problémem. Smyčce měly pěkný, kompaktní, charakterem měkký, ale plastický zvuk. Ve zvukové kvalitě se určitě projevila zkušenost s typově podobným klasicistním repertoárem. Bylo zajímavé sledovat, jak Kučera decentními pohyby rukou postupně rozeznívá jednotlivé nástrojové skupiny. Následovala suita Rakastava Jeana Sibelia. Po ní, možná více racionálně a analyticky než hudebně zajímavý Arvo Pärt s kompozicí Kdyby Bach pěstoval včely.

Zážitek nabídla 4. a 5. prosince Jihočeská komorní filharmonie díky klavírnímu koncertu Edvarda Griega. Snímek ze zkoušky, na snímku klavírista Jan Simon.

Ne, že by se první tři skladby špatně poslouchaly, ale Griegův Klavírní koncert 
a moll op. 16 byl již z žánrové podstaty něčím mnohem víc. Barvami hýřící a v dynamických kontrastech se zmítající romantický orchestrální zvuk, jemuž vévodil monumentální klavír v rukách Jana Simona, – a publikum po severských „ukolébavkách“ z úvodu první části zbystřilo. Kučera třímal výrazově vypjatý dialog klavíristy s orchestrem celkem pevně v rukách. Přesto některé přechody sólových a orchestrálních částí nebyly úplně plynulé, například při Simonově škobrtnutí ve virtuózní pasáži zhruba v polovině první věty. Mohlo za ně možná až příliš silové klavíristovo pojetí, i když takové pojetí k dané hudbě patří a často bylo jedním z hlavních zdrojů estetického půvabu a drajvu. Ty dramatické skladbě ani jejímu provedení rozhodně nechyběly.

Hodnocení Deníku: 70%

JAN BLÜML
Autor je muzikolog