Je neděle, tři čtvrtě na sedm večer. Před českobudějovickou Budvar arénou se srocují davy lidí, převážně starší ročníky ve viditelně natěšené náladě. Tentokrát se nehraje hokej, schyluje se k vystoupení legendárního Alexandrovova souboru písní a tanců. Jejich produkci nejde brát s chladnou hlavou. Přestože Alexandrovci nabízejí hlavně dvě hodiny velmi kvalitní hudby a úžasných tanečních čísel, ve hře jsou emoce, nostalgie, vzpomínky a dosud žijící otázka po vztahu umění ve službách politické ideologie. Ta může v mnohých vyvolávat spíše trpkost, obrazy přijíždějících ruských tanků, a od účasti na koncertu odrazovat. V případě mladších generací bez vzpomínek na propagaci sovětské kultury potom nastupuje čirá radost z hudebního i choreografického zážitku.

Pro vše právě řečené byl vánoční koncert složený z válečných písní, vánočních hitů, operních árií, provedených mimo jiné naší přední sopranistkou Evou Urbanovou, a dokonalých tanečních čísel pozoruhodnou kulturní událostí, nad níž se nedá jen tak mávnout rukou a přiřadit ji k běžným zábavním estrádám.

Alexandrovci zpívali 8. prosince v českobudějovické Budvar aréně. Přilákali asi 3000 lidí.

Alexandrovci zahájili svou činnost v roce 1928 jako dvanáctičlenné hudební těleso. 
V průběhu druhé světové války se výlučně mužský soubor rozdělil do čtyř skupin, jež při odjezdech vojáků do války i na frontách uskutečnily přes 1500 vystoupení. Když dnešní umělecký kolos čítající celkem kolem 200 přísně vybíraných členů spustil v neděli svou Kalinku, zvedla se v publiku nepředstíraná vlna emocí, potlesk, dojetí.

Nostalgie je bezpochyby slovo, jímž se dá charakterizovat nedělní nálada na ledové ploše bez ledu nejlépe. Nelze se ubránit myšlence, jak to bývalo, když jsme hráli s Ruskem, a jaké by to bylo dnes? Lidé prostě rádi vzpomínají a zapomínají na to špatné. Zdá se, že z ruských tanků nezbylo nic. Zbyly osobní vzpomínky na zážitky z mládí, na srozumitelný svět, na kvalitní umění a zábavu, jež jsou nám přes temné dějinné kapitoly přirozeně blízké a nebývají dnes pravidlem.  Kvalita se Alexandrovcům rozhodně upřít nedá. Není na místě odsuzovat či slepě velebit. Je třeba přijít, vidět, kriticky vnímat. Ocenit setkání 
s něčím původním a originálním. Vědět o historickém závoji ideologie a třeba jej i snímat.

VÁCLAV GRUBHOFFER
Autor je kulturní historik