Toho, kdo napsal scénář k Jihočeským Tháliím, by měli najmout pořadatelé všech těch šarád se Lvy a dalšími trofejemi. Předávání cen Jihočeského divadla mělo totiž ve čtvrtek vtip i spád, a byť laťka několikrát poklesla, nikdy ne nadlouho a nijak fatálně. Tím víc mrzí, že řada sedadel zůstala prázdná.

První bod si zaslouží zrušení děkovaček, které dříve srážely tempo. Místo nich divadlo po každém dekorování předvedlo nějaké 'překvápko' a vesměs opravdu humorné.

První velký zářez si dramaturgové připsali díky baletní školičce. Jiří Šesták ohlásil Balet Jihočeského divadla, místo něj ale začaly po jevišti pobíhat děti. Bránice atakoval i následný rozhovor mezi ředitelem a jednou z dívek. „Ty chceš být baletkou? – Ne, ředitelem divadla, abych nemusela moc pracovat a brala velký prachy – Tak nejen, že má špatné vychování, ale navíc má i špatné informace.“ A když slečny předvedly choregrafii na song Malé kotě, dostalo se jim téměř nejdelšího potlesku večera.

Tradičně funguje sázka na legendy. Tentokrát divadlo pozvalo hned čtyři: Jiřinu Petrů, Dagmar Neumannovou, Hanu Bauerovou a Josefa Bulíka. Publikum se dozvědělo, že celé kvareto spatří při Rychlíkově inscenaci Roku na vsi a hlavně druzí dva zmínění svými proslovy rozesmáli celé hlediště. Bauerová děkovala strýčku Váňovi i Třem sestrám a i Bulík prokázal smysl pro komično:

„První den v budějovickém divadle, to byl konec srpna 1953. Přijel jsem vlakem, na náměstí byl jarmark, voněly buřty, pivo, sedl jsem si na kašnu a řekl si: to je nádhera, konečný cíl mého života… Dostávali jsme nabídky do Brna i do Prahy, ale říkali jsme si: chceme žít v jižních Čechách, v Českých Budějovicích, v Jihočeském divadle, v České ulici, s českou herečkou, s českým voříškem…“

Operní Thálisté Alexandr Beň a Eva Štruplová zase v duchu motta akce Večer plný omylů zazpívali místo árií, k nimž velel klavír, lidovku Pivovarský koně, při níž zednické varhany mačkal Petr Ferebauer (ceny předával zástupce Budvaru).

Nové posily loutkohry ukázaly, že ze tří kusů molitanu jde vyčarovat baletní iluzi, načež si jejich práci ozkoušel i primátor Juraj Thoma a vcelku obstál. Zahlásil i šéf baletu Attila Egerházi, když přišel za Šestákem: Jiří, otázka: kdy začne balet? Ten reagoval pohotově: To bylo snad poprvé, co Attila promluvil česky.

Moderátorský tandem Šesták a Taťána Kupcová byl sehraný a uvolněný, herečka svého šéfa například oslovovala Jiříčku. Snad jen, příště pozor na slůvko 'takže'. To úroveň dekoratérů bylo různorodá. Šéfredaktor ČRo České Budějovice Libor Soukup, jenž předával Pavlu Oubramovi víno, pobavil větou, že „tato cena nezapadne prachem, jako se to může stát různým soškám.“ Zato šéf ČSOB vyslovil špatně jména obou vítězných tanečníků. Reputaci si napravil, až když vyhrál nad Šestákem při šněrování korzetů baletek, další scénáristické hříčce.

Řemen padal při děkovných řečech diváctvu a sponzorům, které následovaly nešťastně hned za sebou, výstup Romana Nevěčného coby profesora divadelní vědy Rozuma pak byla minela. Zvláštně působilo i to, že Thoma předával jako jediný ceny dvě – že by Šesták fedroval svého politického kolegu?

Ovšem závěr vyšel oslnivě. Nejdřív ukázka z Bolera a potom Havel ex machina: exprezidentův hlas z Odcházení, kdy po své pravdoláskařské větě vtipně doplní Můžete si zapnout telefony, dodal celé ceremonii hloubku.

Hodnocení Deníku: 80%

DRŽITELÉ THÁLIÍ
Činohra + Cena diváků
Daniela Bambasová, Ondřej Volejník
Balet
Petronela Bogdan, Béla Kéri Nagy
Opera
Eva Štruplová, Alexandr Beň
Loutkohra
Jiří Šponar
Cena ČRo Č. Budějovice
Pavel Oubram
Inscenace
1. Slepice
2. Komunismus
3. Don Giovanni