V českobudějovickém Studentském univerzitním divadle debatoval minulý čtvrtek s diváky na téma Jistoty a nejistoty současného světa nad jedním ze svých posledních překladů Shakespearovy historické hry Julius Caesar. V krátkém rozboru tohoto díla a na ukázkách z jeho překladu dokládal Martin Hilský důležitost otázek a neustáleho tázání se v životě, což označil zároveň za zásadní jev pro pochopení Shakespearovy tvorby.

Je důležité Shakespeara překládat v každé době?

Shakespeare se nepřekládá jen v Anglii. Dílo bylo napsáno v raně moderní angličtině, která sice neodpovídá té dnešní, ale je srozumitelná. Jinak se překládá na celém světě pořád znova. Jednak proto, že se vyvíjí řeč, takže to, co bylo možné říct na jevišti ještě v roce 1930, už nemůžete říct dnes. Zkrátka, překlad stárne rychleji než originál a já v tom vidím obrovský shakespearovský paradox: Shakespearova řeč nestárne a překladatelé, jejichž překlady stárnou, tak tím , že jej překládají znovu, jej udržují mladého. Čili on – do jisté míry – žije v řeči současných překladatelů, neboť každá doba si přeje slyšet Shakespeara ve svém jazyce.


Překlady jednotlivých děl tohoto autora se zabýváte více než deset let. Neobáváte se určitého pohlcení tímto světem?
Určitě mne to hodně pohlcuje. V podstatě dělám jen překlady a můžete říct, že je to ochuzení života. Pro mne je to určité odevzdání se, a když se něčemu dáte, tak také něco musíte ztratit. Já toho vůbec nelituji, je to pro mě pořád vzrušující a zajímavé. Zdánlivě dělám to samé, ale přitom pořád něco jiného, protože hra je pokaždé jiná. Prožívám osudy a dramata a jde nejen o vnímání textů, ale také o prožívání osudů a dramat, což pak člověka samotného v různých životních situacích proměňuje.