Několik koncertů odehráli v županech, předskakovali Třem sestrám a první demo nahráli ve Studiu Kamarád. V Třeboni vyrostla kapela Milerium, která baví melodickým poprockem a před pár dny pokřtila debutové album.

Dohromady se dali před dvěma lety na místě lehce kuriozním. „Byl to maturitní ples mého bratra a přišla tam basistka a má dlouholetá kamarádka Anna Štangelová. A jak jsme měli něco upito, řekli jsme si, že bychom mohli dát dohromady kapelu. Zkusili jsme to a vyšlo to,“ vzpomíná šéf Mileria, zpěvák, kytarista a většinový autor Pavel Müller.

Než si ale skupina dala do názvu hříčku inspirovanou jeho příjmením, prošla zajímavými peripetiemi. Zprvu si totiž říkali Wrappers. Jenže Müller to neuměl anglicky vyslovovat, a tak ho napadlo přeložit jméno do češtiny. Na světě byli Župánci. „Tím jsme měli vyřešené oblečení, asi tři koncerty jsme odehráli v županech,“ vysvětluje dvacetiletý lídr.

Na svou první desku natočili 15 písniček. Povětšinou rytmických, melodicky rostoucích z ploch kláves a riffů elektrické kytary. Zpívá se hlavně o lásce, ovšem dvě písně vybočují. První z nich, Chci vás tu mít, je pochmurná: temná duše jako stín/ přikryla můj smích/…já tu zůstávám sám/ já tu postrádám vás… Na první pohled trochu póza dvacetiletého rockera. Jenže tato slova jsou, bohužel, prožitá, Müller se takto vypsal ze svých pocitů po tragické smrti rodičů.

„Když jsem písničku vymyslel, byl jsem v depresích. Chtěl jsem to napsat spíš pro rodiče a vznikla z toho písnička. Je pro mě z celého alba asi nejsrdečnější, považuji ji za svůj vrchol a i lidé, co mě znají, to z toho cítí,“ říká Pavel Müller.

Opačný pól zastupuje hravá Janča. Zpěvák v ní oslovuje jistou slečnu Novákovou, která chce, aby pro ni složil song. Jde o jeho skutečnou spolužačku. „Jenom není z Prahy 9, ale z Prahy 7. Byla to holčina ze třídy, dal jsem jí přečíst text, který jsem napsal v hodině, a ona, abych jí nějakou věnoval. Ještě ten den jsme měli s kapelou zkoušku a během 20 minut bylo hotovo. Janča byla spokojená,“ směje se lídr Mileria.

Hudební sklony měl odmalička. Musel usínat se zapnutou muzikou, zpíval i ve školce. Později se seznámil s kapelníkem Copu Míšou Leichtem a na festival Okolo Třeboně chodil jen kvůli němu. „Dělal jsem si srandu, že jednou převezmu jeho kapelu. Teď jsem se s ním po pár letech sešel znova a naše písně se mu líbí,“ popisuje.

Láká ho konzervatoř

Začínal v pěti letech na klávesy, pak se od akustické kytary dostal k elektrické. Nyní chodí na hodiny zpěvu, který chce studovat na konzervatoři. První ho kdysi oslovila strejdova kapela, rád poslouchá Led Zeppelin, Pink Floyd, AC/DC, Jacksona a Robbieho Williamse. Baví ho ale i jazz.

Úsměvné je místo, kde doposud psával texty. „Většinou to bylo při českém jazyce - literatura mě moc nebavila, ještě je problém, že jsem dyslektik, přečetl jsem odstavec a nevěděl, o čem čtu, tak jsem si radši psal. Ještě ten den večer jsem pak sedal ke kytaře a buď to klaplo, nebo jsem to zkusil za týden znova. Chci to vždy napsat od A do Z, pak to už nepřekopávám, abych neztratil spontánnost okamžiku,“ odhaluje Müller. Sám uznává, že texty, kde klišé není výjimkou, nejsou zrovna Parnas. Na druhou stranu jim ale porozumí každý. „Jsem to já,“ glosuje.

Z koncertů si cení dvou: Holkova, kde dělali předkapelu Třech sester, prvně si osahali velké pódium, zvuk a světla. A rád vzpomíná na úplně první vystoupení v domanínské hospodě. Dopředu je posunulo natáčení desky. S aranžemi i přístupem k hudbě jim značně pomohl zvukař Jiří Drdák. A i v jejich případě platí, že po natočení prvního CD se kapela buď rozpadne, nebo pohádá.

„Jsem rád, že jsme to absolvovali takhle brzy a uvědomili si, že nehrajeme tak skvěle. Je pravda, že jsme se rozhádali ohledně obalu, ale naštěstí jsme to ustáli,“ shrnuje.

Nyní má Milerium v plánu hodně koncertů včetně dobročinného pro dětský domov. A věří Pavel Müller, že mu někde nahoře tleskají i rodiče? „Byl bych za to jedině rád.“