Skupina má stejné obsazení jako starý Nerez: dvě kytary, violoncello a velká sada rytmických nástrojů, které neslouží jen jako koření, ale představují důležitý stylotvorný prvek. Zuzanu Navarovou pak připomíná Hrzánová trochu hlasem, výrazem i gesty rukou. Nutno říci, že je to ale krásné. Stejně jako to, když v písničce Kočičí doslova zasvítil vokál jak od Marsyas.

Projev Hrzánové nejlépe postihují slova z jedné její hitovky: na první dojem žádná dolce Margaretka s blůzičkou od rumu, ale po chvíli i lehce sladká malá Mariana. Zpěv intonačně i výrazově přesný, který si divácké ucho okamžitě podmaní.

Hrzánová navíc píše poetické texty s řadou originálních postřehů. Ať už v písni Řeznická (tahle noc je divná/ divnější než já) nebo ve Střelnici (hvězdy padaj víc, než by se slušelo).

Opírá se o spolehlivé cello Miloše Školy, který dlouhými tóny vyzdobil třeba předehru skladby Otík, a hlavně o famózní španělku Ivo Nováka, dokonalého v sólech i doprovodech. Slabší formu měl ve středu jen kytarista Vladimír Kosík. I když on i Novák dost času strávili laděním, a přesto to někdy nepomohlo, a i když se kapela sem tam rytmicky mírně rozjela, prostě to moc nevadilo. Kapela umně pracuje s aranžmá, hezké dynamické rozdíly z piana do forte dostala třeba do songu Benátky.

Kočka jako břeh

Herečka a zpěvačka, která vzpomínala při koncertě na dětství v Budějovicích, prokázala i dar průvodního slova. „To ještě někteří z vás nebyli na světě a já už jsem byla sama doma,“ uváděla píseň Samodomování. S humorem líčila i natáčení vtipného klipu k písni Čokoláda na Jamajce, kde jí prý šlo v moři o život. V písničce Vlnám zase zvesela imitovala houkání parníku foukáním do lahve.

Kapela fungující od 80. let hraje stále s ohromnou chutí. A Hrzánová, řečeno slovy z její písně Otík, je „pořád kočka jako břeh“. Jen škoda, že koncertuje tak zřídka.

Hodnocení: 80%