V prostoru u fontány stála na pěší zóně do minulého týdne skupinka spěchajících mužů a žen, která budila zaslouženou pozornost a vytrhla z letargie šedého dne nejednoho kolemjdoucího či cyklistu. Nyní si českobudějovický sochař Michal Trpák dílo své diplomky nazvané Humanoidi odvezl, protože ho v první čtvrtině příštího roku bude vystavovat na letišti v Ruzyni.


Podle slov autora ovlivnil zvolené téma závěrečné diplomové práce fakt, že končí školu a bude se muset rozhodnout, jakým směrem se ubírat dál. „Měl jsme pocit, že lidé kolem jsou splašení, málo komunikují, jejich chování je davové a jsou málo osobití. Je pro každého jednodušší stát se členem davu, než z něj vybočit; celý ten systém mi připadá odlidštěný. Ale ať chceme, nebo ne, musíme se stát jeho součástí,“ okomentoval svůj záměr pětadvacetiletý absolvent UMPRUM. Dodal, že poměrně hodně lidí sousoší oslovilo. „Chodila mi spousta e-mailů, ty sochy zkrátka komunikovaly.“ Rozměrné figury jsou vymodelované ze sochařské hlíny, která se poté opatří silikonovou formou. Stěžejním materiálem, kterým byl v tomto případě sklocement, se pak forma vylévá, takže sochy jsou duté a odlehčené . „Dá se s nimi lépe manipulovat. Přesto jeden humanoid vážil téměř sto padesát kilogramů,“ prozradil technické zákulisí sochařiny Michal, který je zároveň zakladatelem sochařské skupiny 4. Právě ta by měla příští rok vystavovat své práce v nejrůznějších exteriérech města. „Určitě na Lannově třídě a možná vyběhne každý z nás do místa, které ho osloví a nějakým způsobem se k tomu místu vyjádří. Máme podobný náhled, protože pracujeme přímo se sochou jako takovou. Nejdeme do nějakých konceptů nebo performací, nechceme také šokovat, ale chceme dělat sochy, které by mluvily za nás. A to není v současném umění ten trend, protože se o něm více mluví, než dělá,“ podotýká mladý umělec, který se do rodného města vrací a v současnosti si zde zařizuje ateliér.


Podle slov primátora města sousoší zajímavě oživilo pěší zónu, takže by je rád na Lannovu třídu opět vrátil. Michal Trpák nabídl, že svou práci městu daruje za cenu materiálu a jejího trvalého ukotvení, než bylo dosavadní - provizorní. Podle jeho slov však osud Humanoidů zůstává otevřenou otázkou a jejich návrat k fontáně není jistý…