Neser. Tohle slovo znamená albánsky Zítra a tohle slovo nás s Ivanem sblížilo. Když před pár lety přijel sem k nám na jih básník Ivan Martin Magor, naučil jsem ho zrovna tohle slovo, které znám z cest za uprchlíky do Kosova. Zapsal si ho poctivě do svého zápisníčku. A tímhle slovem se teď oba zdravíme, kdykoliv se potkáme.

Ivan Martin Magor je člověk, se kterým se vyplatí být a pít. Před pár lety jsme se prožívali na dvorku českobudějovické Literární kavárny Měsíc ve dne, letos na jaře přijel do Prahy na spisovatelský festival. Přijel pozdě, ale přijel. Slušelo se smeknout.

Do Budějic jezdí Ivan rád, buď jen tak sám se svou novou knížkou, nebo s kytaristkou Dášou Vokatou. Kdy přijede příště, nevím.
Minulý týden jsme se potkali v Praze, kde v Lucerně začínal dokumentární projekt společnosti Člověk v tísni o zločinech komunismu. Jmenuje se Příběhy bezpráví a Ivan o tom vypráví. Byl tam, byli tam i ostatní. Stál u baru s kloboukem na hlavě, byl smrtelně bledý. Teď už vím, co znamená slovo smrtelně.

Rozhovor, který s Ivanem dělám, už trvá pár let. Nechvátám. Jeho slova mi nikdo nesebere. Tak jsem ho před týdnem zval v Lucerně u baru na pivo. „Díky, ale dám si Birell,” řekl Ivan a dal si nealkoholické pivo. Věnoval jsem mu několik snímků, které jsem před lety nafotil. Na jedné se líbá s Danou Němcovou. Přes polibek dostal tenkrát z vězení svoje literární texty. Měl z fotek radost a já měl radost, že má radost. Koho by toto napadlo, že za týden…
Tak nevím. Před dvaceti lety se Ivan rval za kulturu v Praze na dvoře domu U Divého muže, pro spoustu lidí je tenhle hluboce věřící člověk anděl i ďábel zároveň.
„Tak ti umřel Jirous,” řekl mi ve čtvrtek kolega v práci. Kolik lidí mi ještě umře?