Tísní se a shlukují, a přece jakoby tančí ty příkré gotické a renesanční štíty domů zachumlané ve stříbřité šedi šindelových střech. S fantazií na sebe navazují jako barokní kudrlinka hravě opřená o stupňovitě přísnou gotickou přímku štítů či těžce hmotný komín čnící z drobného nízkého stavení. Prastarou tvář mají ty domky s dřevěnými ochozy a pavlačemi, jako by snad temně omšelé rostly přímo z vltavské vody.

Platí i dnes alespoň některá ze slov Marie Grenggové, napsaných před více než 80 lety? Také na to se snaží odpovědět kniha Český Krumlov. Od rezidenčního města k památce světového kulturního dědictví, kterou úterý jihočeští památkáři představili v Mincovně krumlovského zámku. Je pod ní podepsáno 47 autorů a doplňují ji stovky fotografií.

Vrostlé do meandrů

„Objevuje konstanty a proměny města, vrostlého do říčních meandrů i aristokratického sídla vysoko nad nimi, místa hřejícího se v lesku sídla jihočeských 'skorokrálů', místa zapomínaného i opojeného svou příslušností k UNESCO,“ uvedl editor knihy Martin Gaži, který ji připravil společně s šéfem jihočeských památkářů Petrem Pavelcem.

Dílo zvící 1039 stran rozdělili do čtyř oddílů. První přibližuje historii (třeba zkázu Vítkovců) a architekturu. Druhý mapuje památky: středověké malby, hradní kaple, mariánský sloup i úctu k ostatkům sv. Kalixta a Reparáta.

Třetí část si všímá života lidí. Čtenář v ní najde počátky jezuitské koleje, pasáže o rodech Eggenbergů a Schwarzenbergů nebo o sexu a trestech za mravnostní delikty v 17. a 18. století. Zajímavé vzhledem k dnešnímu náporu turistů může být čtení o ztrátě identifikace obyvatel s historickým jádrem. Jedna studie se věnuje také kapele Schwarzenberské gardy, kterou založil v roce 1703 kníže Adam a jež mívala kolem dvaceti členů.

„Do konce 18.století plnili granátníci úlohu osobní stráže, asistovali vojsku při stíhání zločinců. To je ale nikdy plně nevytížilo, a proto si přivydělávali jako dozor při plavení dřeva a sklizni obilí. Od 70. let 19. století pak hudbou,“ píše Martin Voříšek. Mezi válkami se z gardy stala rarita, její tříčlenné torzo definitivně zrušil až Zemský národní výbor z 23. března 1948.

Básnický epos o legendách

Čtenáři nahlédnou i do konkrétních osudů. Ať středověkého kameníka Michaela Rubika či písaře počátku 18. století Johanna Franze Tschernichena. „Kromě toho, že napsal rozsáhlé dílo o dějinách Krumlova, byl to právě on, kdo se zasadil o vznik kaple na Křížové hoře. Dokonce napsal básnický epos na téma legend, které se k té kapli pojí,“ doplnil Gaži.

Poslední díl nahlíží město očima malířů (Egon Schiele), vědců, literátů i 92letého mlynáře Jakeše z Vošahlíkova mlýna na Špičáku. „Jsou to jeho paměti o řemesle a jeho působení v městské radě před rokem 1938, v níž byl členem české menšiny,“ popsal Gaži.

Závěr zahrnuje též ikonografii, fotoateliér Seidel a konec Němců v Krumlově, kteří v roce 1945 žádali amerického prezidenta, aby město a část Šumavy přijal mezi státy USA.

O literatuře píše Martin C. Putna. „Příkladem díla, které má předpoklady pro to, aby se stalo literárním mýtem o Krumlově, je román z roku 1927, v němž hrdina připutuje do města, usadí se zde a prožije svůj dramatický Bildungsroman. Jde přitom stejně o hrdinovo duchovní zrání jako o genius loci.“ Kniha se jmenuje Der blaue Herrgott a napsal ji Rudolf Slawitschek.

Pozornost zaslouží i fotografie. K zamyšlení vede dvoustrana se třemi snímky Budějovické brány. „Na jednom z roku 1938 je velký transparent, který děkuje Vůdci. Na druhém, z května 1945, je několik spojeneckých vlajek a poděkování americké armádě. A na třetím snímku z 50. let transparent, který vyzývá proletáře, aby se spojili,“ upřesnil editor knihy.

Publikace, jež vznikala dva roky, stojí u památkářů 550, u knihkupců 749 korun. Je opravdu objemná, ostatně Petr Pavelec vtipkoval, že jí říká smrtelná: když vám v noci spadne na hlavu, zabije vás.