Hráče, tedy toho, kdo si hraje, i toho, kdo si zahrává, představuje nová výstava v budějovickém Wortnerově domě Alšovy jihočeské galerie. Návštěvník najde asi 140 exponátů od více než 60 autorů.

Fenomén hry zachycuje expozice od 19. století do současnosti. Mezi nejstarší se řadí Hráči v karty Josefa Navrátilaz roku 1840, nejnovější je hra Radima Jurdy Insula, jejíž prototyp výstava nabízí.

„K nejdražším obrazům patří Hráči karet od členů Osmy, tedy Emila Filly, Bohumila Kubišty a Vincence Beneše z doby před první světovou válkou. Nebo ještě starší portrét houslisty Františka Ondříčka z ruky jeho přítele Václava Brožíka,“ uvedla kurátorka Martina Vítková.

Zaujmou i současní hráči: ořechová skupina hráčů - bojovníků Michala Gabriela či kreslené vtípky na téma orchestrů od Karla Nepraše. Nechybí slavní historičtí hráči: Dalibor ve vězení Františka Čermáka, židovský žalmista Král David s loutnou od Felixe Jeneweina, Paganini od Karla Šlengera i Františka Tichého. Nebo Louis Armstrong Václava Chocholy. Fotografie přibližují Milana Hlavsu, Karla Kryla nebo Petra Nikla.

Hodně obrazů, kreseb, grafik i soch je z netradičních materiálů. „Kromě ořechových slupek jsou pozoruhodné rovněž papírové sportovní výjevy, které vystříhal Čestmír Přindiš. Politická mocenská hra je námětem Jiřího Surůvky a hra jako šťastný okamžik téma Rudolfa Dzurka na obrazech vysypávaných skleněnou drtí,“ upřesnila Vítková.

O tom, že hra má i temný existenciální rozměr, psal už Dostojevský. Toho si všímají třeba obrazy Lady Gažiové nebo snímky Dagmar Hochové. Fotografie vůbec tvoří důležitou část výstavy. Ať už snímky z historie hráčství nebo muzikanta Vladimíra Merty. „Démonická je i fotka Laca Décziho Věry Mohylové. Na trutnovském festivale loví snímky fotograf Miloslav Klimeš a hráče našel mezi rázovitými figurkami i Bohdan Holomíček,“ doplnila kurátorka s tím, že plejádu proslulých hráčů vyfotil Jan Langhans.

Hra dle Dostojevského ničí životy a dává člověku vstoupit do kruhů pekelných. Pro Karla Poláčka byla naopak tím, co dělá životy živoucími. Kořením hříchu. „Hra je nezřídka hřích skupinový či partnerský. Například na kresbě Milady Marešové starší pár soustředěně mastí karty doma pod lampou,“ řekla Vítková.

Kdo je to vlastně hráč? Tvrdí se, že hudba povznáší a karty že jsou hřích, ale hudba je vášeň stejně jako ruleta. Fenomenální houslisté František Ondříček nebo Jan Kubelík byli celebritami. Kubelík prý rituálně získal klíč od Paganiniho hrobky a Ondříček nosil na saku jako brož hřebík z Paganiniho rakve.

Filla v Jedové chýši

„Také karbaníky malovali už umělci v 19. století. Slávu si téma dobylo za časů, kdy Emil Filla a Bohumil Kubišta chodívali do Jedové chýše a hráči karet se jim zdáli ideálními a levnými motivy. Velký hráč byl i František Tichý, proto dokázal zachytit karbaníky i muzikanty nezapomenutelným způsobem,“ popsala kurátorka.

Poválečnou dobu zastupuje obraz Josefa Dobeše, Osvobození političtí vězňové z tábora Oranienburg v květnu 1945. V 60. letech přišel čas pro Chechtavého šachistu Mikuláše Medka, happeningy s basou Milana Knížáka či orchestrální vtípky hokejisty a houslisty Karla Nepraše. „Jsou skutečně skvostné. A nesmíme zapomenout na pekelné i nebeské orchestry Josefa Váchala,“ upozornila Martina Vítková.

Výstava potrvá do 31. ledna. Na 14. leden nachystala galerie komentovanou prohlídku, začíná od 17 hodin.