ZUZANA PIVCOVÁ, Praha

Jsem pouze o deset let mladší než Karel Gott a má vzpomínka se vztahuje k době mé puberty. Když jsem viděla zpívat toho hubeného, trochu ušatého mladíčka poprvé v televizi, prohlásily jsme se sestrou, že ošklivějšího zpěváka jsme v životě neviděly. A nebyly jsme zdaleka samy, komu se Gott zatraceně nelíbil.

Asi za rok jsem ale sama pocítila, jaké to je být středem posměchu. Spolužačky dospěly a já jsem zůstala hubené nevyvinuté vyžle, plné mindráků. Přitahovala jsem pozornost party kluků, kteří si nikdy nenechali ujít příležitost, aby si mě pořádně nevybíravě podali.

Domů jsem se vracela s pláčem a málem už odmítala chodit ven. Neměla jsem tátu, který by na ně vlítnul a vynadal jim, a má maminka se spíš trápila se mnou.

Tenkrát už byl Karel Gott hvězda a psalo mu hodně fanynek. Ale já jsem mu napsala proto, že jsem si potřebovala vylít srdce někomu, kdo by to chápal. A tak jsem si mu postěžovala, jak jsem nešťastná, protože se mi vrstevníci smějí, jak vypadám.

Opravdu jsem nečekala, že mi Karel odpoví. Ale dostala jsem obálku nadepsanou zeleným inkoustem vlastnoručně Karlem Gottem.

Uvnitř byly fotky s věnováním Zuzance a především ručně psaný dopis. Karel mi napsal, že snad mi nezáleží na pár hloupých klukách, že jsem určitě chytrá dívka a jednou i já potkám někoho, kdo mě bude vidět úplně jinak.

Předpokládám, že už tehdy měl Karel Gott nějaké poradce, kteří s ním probírali a vyřizovali diváckou korespondenci. Ale ten fakt, že vůbec napsal a k tomu ještě vlastní rukou v nadepsané obálce se známkou, to pro mě byla velká událost.

Nejdůležitější ale byla ta rada, že si nemám z hloupých kluků nic dělat. Když to řekl populární zpěvák, tak to pro mě bylo svaté. Získala jsem trochu sebevědomí a přestala jsem se trápit.

A tak mi Karel pomohl víc, než sám tušil.