Pestré jsou materiály, z nichž vznikají jihočeské betlémy. Jedním z těch, kdo o nich ví hodně, je František Krejča, etnograf Jihočeského muzea. „Hlavní je, aby betlém prozářil atmosféru,“ říká.

Mají jihočeské betlémy nějaké typické motivy?
Jihočeský region byl z hospodářských a kulturních důvodů ne zcela provázanou oblastí. A stejně tak je to s některými kulturními fenomény a betlémy mezi ně patří. Proto kraj nějakou hlubokou tradici betlémářské výroby nemá. Do konce 18. století souvisela s liturgií a specializovanými řemesly. Až po josefínských reformách, které mimo jiné přinesly zákaz stavění jesliček v kostelích – lidé to brali jako kratochvilnou záležitost – se jesličky dostávají do lidového prostředí.

V té chvíli tedy tradice vzniká.
Přesně tak. Do té doby to byla záležitost řemeslná: specializovaní krejčí, řezbáři, pozlacovači, řemeslníci s uměleckým školením, kteří pracují na objednávku církve a vyrábějí betlémy vysloveně pro kostel. A jestliže existovala tak vyhraněná záliba v jesličkách, lidé si je pak pochopitelně stavěli každý do svého obydlí. A to byla příležitost pro neškolené výrobce, kteří to měli jako formu přivýdělku.

Čím je tedy typický jihočeský betlém?
Je málo rozsáhlý. Vzniká až od konce 19. století. Betlémové soubory, které pocházejí přímo odtud, jsou volně stavěné. Když to srovnáte například s východočeskými betlémy, ty stavíte do celé místnosti, mají třeba čtyři metry na šířku a dva metry do výšky, obrovské výjevy. Něco takového u nás naprosto nemá srovnání. Jsou to malé, jednoduché kompozice, nejčastěji zpracované ze dřeva. Ale objevují se i novější materiály. A protože vedle kraslic jsou betlémy tradicí, která se ještě pořád rozvíjí, vidíme i materiály jako kukuřičné šustí. Jihočeský betlém je obecně prostý a malý, ale to mu neubírá na kráse.

Trošku se tomu vymyká 1398 figurek z Krýzových jesliček v Jindřichově Hradci.
To je hezký počin, který ale nikterak nezavdal tradici betlémářství u nás. Je to úžasná věc srovnatelná s Proboštovým mechanickým betlémem v Třebechovicích. Záležitost řemeslné pýchy.

Proč zde nikoho neinspirovaly?
Dělal to celý život a zničil se na tom. To je skutečně oběť, zatímco betlémové figury byly přivýdělek, dělali je například horníci na Příbramsku.

Mluvil jste o šustí. V Milevsku mají figurky čertovské růžky, v Táboře je betlém z ořechu. Líbí se vám?
Tam, kde se pokouší hledat jiný projev – teď jsem získal betlémky instalované do vaječných skořápek – to není nic proti ničemu. S jednou výjimkou: nelíbí se mi čertovské růžky. Ať je to s betlémkem jakkoli, tak platí jedna věc, která přesahuje staletí – jedná se o výjev narození Ježíška a tam ti čertíci prostě nepatří. Ten lidový motiv jsou ti, kdo přinášejí dary, dostává se tam naplno od konce 18. století. V té době bylo naprosto samozřejmé, že když se někde na vsi narodilo děťátko, šli se na ně všichni podívat, vítali je mezi sebe a betlémáři chtěli vyjádřit, že to děťátko se rodí pro každého z nás a každý mu nese dáreček. V nedávných jesličkách je třeba i zimní zabijačka, proč ne, to je o nás. Ale důležitým rysem, který teď některé betlémy mají, je hra na hraně grotesky. Nevím – brát to tak, že i čertíčci se jdou poklonit Ježíškovi…?

Existuje nějaký typický betlém z Českých Budějovic?
Ve sbírkách máme budějovický betlémový soubor z druhé poloviny 19. století. Je bohužel poněkud poškozený, takže ho vystavujeme málo, ale architektura města je přímo inspirována Budějovicemi – je tam radnice i chrámová věž.

Mimochodem, jaký betlém máte doma vy?
Mám starý papírový, rodinnou památku. Pořád si představuji, že budu mít krásný dřevěný, mám to ve své mysli spojeno s tím, že ten betlém vyřežu sám. Ale protože jsem hrozně nešikovný, tak asi žádný nevyřežu. Mám pár betlémových výjevů, které jsem dostal darem. Stavíme klasický betlémek, jeden z těch tištěných, navíc pražský s Karlovým mostem. Ale protože ho stavěli už sourozenci našich rodičů za první republiky, milujeme ho. Je důležité, aby betlémek měli lidé rádi. Může být jakýkoli, hlavní je, aby prozářil atmosféru a udělal ji slavnostní.