Jedni jsou trémisté, druzí jsou na pódiu jako doma. Všichni mají jedno společné. Probojovali se do finále letošního druhého ročníku pěvecké soutěže Jihočeský vrabčák 2008. O post nejlepšího „Vrabčáka“ roku 2008 se pětice semifinalistů utká 20. prosince v českobudějovickém DK Metropol.

Portréty čtyř odvážných dam a jednoho muže přinášíme v krátké anketě, ve které jsme jim položili následující otázky:

Jak moc se na jednotlivá finále připravujete?

Máte „muzicírování“ v rodině?

Jakou píseň jste připravil/připravila do finálového kola?

Máte podporu v rodině nebo mezi spolužáky?

Co považujete za svoji přednost před ostatními soutěžícími a co by vám naopak mohlo přitížit?

Míváte trému? Ćeho se nejvíc na jevišti obáváte?

Kdo myslíte, že má největší šanci na vítězství a proč?

Rozesmutnilo nebo naopak rozveselilo vás něco během soutěže?

Kateřina Pokorná, 15 let, ZŠ Tylova v Písku


Trénuji doma s mamkou u klavíru nebo u počítače a každý týden chodím na zkoušky s Good Company.

Mamka je z hudební rodiny, zpívala kdysi profesionálně a vede pěvecký sbor. Táta řídí Divadlo Pod čarou v Písku, kam často chodím na koncerty. Učím se sama na kytaru. Ve škole jsem zpívala v muzikálu O kočičím zpívání.

Do Budějovic plánuju píseň Čím to je od No Name.

Rodiče mi fandí, mamka se mnou trénuje a radí mi, táta nás vozí na jednotlivá kola dodávkou, kterou vždy naplním spolužáky. Ve třídě mi drží palce.

Netrpím trémou, ráda zpívám veřejně. Přitížit mi může výpadek textu nebo nepřesná intonace.

Nádherný hlas i projev má Tereza Nálevková. Navíc v Budějovicích bude mít určitě velkou podporu u domácího publika.

Rozesmutnilo mě, když jsem poprvé vypadla v Jindřichově Hradci, a rozveselilo, když mě porota vrátila zpět a dostala jsem třikrát cenu starosty.

Tomáš Rožboud, 16 let, SPŠ strojní a elektrotechnická, České Budějovice

Na každé semifinále se připravuji zkouškami na hudebce a v poslední době i s kapelou v Písku. Trénuji například s rodiči.

Můj děda František Rožboud si rád zazpívá, když to jde, spíš jen příležitostně.

Zpívat budu s kapelou Good Company Zrcadlo a se swingovým orchestrem zatím Pramínek vlasů.

Podporu v rodině mám určitě. Spolužáci to nějak berou automaticky a to není podle mě dobré.

Za svoji přednost považuji, že jsem kluk.

Trému má úplně každý – ať už malou, nebo větší. Nejvíc se bojím, že zapomenu text.

Největší šance mají Tereza Nálevková a Kateřina Pokorná, protože jsou opravdu super zpěvačky. Každá to umí opravdu rozjet. Tereza má dokonalý prožitek a bez toho to nejde.

Rozesmutnilo mě, že tento způsob hlasování je velmi špatný, protože je to jen o penězích a ne o zpěvu, a pak to nemá cenu dělat.

Pořadatelé by se nad tím měli zamyslet a udělat třeba to, že by každý zpíval ve všech semifinálových kolech a na konci by se vybral ten nejlepší. Tak by měli všichni stejnou šanci a bavila by je celá soutěž víc.

Tereza Nálevková, 15 let, SŠ a VOŠ cestovního ruchu

Vždy si připravím několik písní, abych si pak mohla vybrat, co ten den budu zpívat. Většinou se rozhoduji na místě.

Otec dobře zpívá a hraje na kytaru, ale neživí se tím.

Budu zpívat Jesuis maladeSerge Lama a Nepiš dál od Marty Kubišové.

Podporu mám hlavně v rodině.

S ostatními soutěžícími se nechci srovnávat. Od toho jsou tu diváci a porota.

Mám trému vždy před tím, než jdu na pódium; ale když začnu zpívat, tak ze mě ta tréma opadne.

A asi nejvíce se bojím toho, že se mi nepovedou vysoké tóny.

Nevím, kdo má největší šanci. Mně se pěvecky líbí všichni finalisté. Těžko říct, kdo by to měl vyhrát.

Mrzelo mě, když vypadávali moji přátelé. A asi nejvíc mě rozveselilo, když jsem si v prvním semifinále v Českých Budějovicích vyzpívala nový mobil.

Nicole Márová, 16 let, Gymnázium Písek

Pravidelně cvičím doma a jednou týdně s kapelou.

Můj dědeček byl kapelník skupiny Dolmen, hrál na saxofon a trubku.

Ještě jsem se úplně nerozhodla, co budu zpívat ve finále.

Podporu mám a velkou, protože na tom v každé soutěži opravdu záleží.

Promiňte, své přednosti zde nebudu rozšiřovat.

Ano, mívám pokaždé velkou trému, která dokáže fatálně ovlivnit můj výkon.

Snad nejvíce se mi v této soutěži líbila zpěvačka Lucie Hanzalová, je to opravdu profesionálka. Zpívá ve dvou kapelách a má opravdu zajímavý hlas.

Jinak nedokážu posoudit, kdo by měl být vítězem této soutěže. Víte, ve zpěvu se velmi špatně soutěží. Závodníci na olympiádě to mají jednoznačné.

Ten, kdo první proběhne cílovou rovinkou, vyhrává.Ve zpěvu se to ale měřit nedá. Buď se dotyčný líbí, anebo nelíbí.

Ve Vrabčákovi mě něco rozesmálo i rozesmutnilo.Jako v každé soutěži. A nakonec i v běžném životě.

Kateřina Suchanová, 18let, biskupské gymnázium

Připravuji se v rámci svých možností. Jsem totiž na studijním pobytu v Rakousku, a proto je to někdy dost komplikované.

Ano. Sestra studuje konzervatoř a prarodiče jsou muzikální.

Zpívat budu písně Denim blue a Černá Jessie – obě písně Hany Hegerové.

Samozřejmě, bez podpory by to přece nešlo.

Mluvit o svých přednostech je podle mého názoru pokrytectví. A co by mi mohlo přitížit? Nedostačující počet mých fanoušků a fanynek.

Ano, mívám trému z toho, že zapomenu text. Jinak mi ale vystupování nevadí.

Tereza Nálevková je z nás bezpochyby nejlepší zpěvačka. Její profesionální výkony mluví za vše.

Ano, že hned v druhém kole soutěže vypadla výborná zpěvačka Magdalena Křepelová.