Sto třicet jedna fotografií Jindřicha Štreita z let 1965-2005 ve Wortnerově domě, soubor dvanácti snímků nazvaných Pohledy do fotoaparátu v Bazilice, několik dalších z cyklu Cesty života na stěnách Solnice, přesahy obrazů Pavla Formana do fotografie Jindřicha Štreita a naopak v Galerii měsíc ve dne, a čtyřicet fotografií nazvaných Tváře za zdí jako součást výstavy s čínskou tematikou v českokrumlovském Egon Schiele centru…

Hlavní téma: pospolitost

Různé pohledy na fotografii Jindřicha Štreita nabízí od minulého týdne několik jihočeských galerií, přičemž autor sám prohlašuje, že „celý život vlastně hledá a dělá jen jednu fotografii“. „Celý týden teď jezdím do Budějovic a musím přiznat, že je to vždy radost být v jižních Čechách. Dělal jsem tady cyklus o vesnici Dobrš, z něhož fotografie stále používám, dokonce jedna byla zařazena do expozice ve Wortnerově domě. V Prachaticích jsem fotografoval výborné dvě nevidomé holky, mnoho let pravidelně vystavuji také v táborském divadle a podporoval jsem také projekt Honzy Voběrky o rodinách , které si berou děti do pěstounské péče,“ podotkl autor snímků, ze kterých je přes jejich nelehká témata cítit pospolitost a velká lidskost.

Oboustranné podněty

„Práce s lidmi mě přímo nabíjí. Podněty jsou oboustranné, obyčejně dostanu nějaký impulz. Jsem fotograf, který si vybírá a dělá jen to, čemu věří. Sociální témata hýbají světem i mnou, a já nemám tolik času, abych dělal věci, které by mě nebavily. Pokud chci to téma dělat, musím se přiblížit tak, abych nevadil, netrčel, ale splynul s prostředím. Musím zkrátka umět pozdravit, poděkovat a usmát se,“ prozradil fotograf obyčejného lidského života.
Koncepce výstavy v Alšově jihočeské galerii, kterou vytvořil kurátor Tomáš Pospěch, se nesnaží autorovy vytvořené cykly kopírovat, ale vybírá série fotografií tak, aby vznikl kompaktní celek vypovídající o charakteru celoživotní Štreitovy tvorby. Architektura výstavních sálů si dle jeho slov říká o to, aby přízemí patřilo snímkům do roku 1989, v prvním patře pak najdeme fotografie od tohoto mezníku do současnosti.

„Dominantním tématem pro mě byla vesnice, což je nejdůležitější životní téma, kterému se autor věnuje. V podtitulu výstavy je rok 1965, protože v době začátků fotografií pořídil pro mne zásadní snímek pohřebního průvodu v Těchanově. Systematicky začíná fotografovat v roce 1978, a to vesnici svého kraje - Bruntálska, socialistickou vesnici v Sudetech. Tím také objevil pro světovou fotografii českou vesnici,“ uvedl kurátor výstavy Tomáš Pospěch.

Každodennost života

Přitom se Jindřich Štreit bohužel stal jediným českým fotografem , který byl perzekuován za svou dokumentární tvorbu, a to nejen za snímky, které vystavil, ale také za negativy, které mu byly zabaveny při domovní prohlídce. V několika polistopadových projektech sleduje pobořené zbytky komunismu, přes které klopýtají životy obyvatel bývalého Sovětského svazu. Ve snímcích z Burjatska, Ingušska, Čečny, Novorosijska i Rumunska zachycuje vedle tradičních motivů postkomunistickou kocovinu.

Jediná pomyslná kniha

Posledních patnáct let fotografuje nejrůznější sociální témata - ústavy, kláštery, věznice, protidrogová centra, emigranty, náboženské pospolitosti… Nejvlastnějším tématem jeho snímků jsou mezilidské vztahy, intimita a každodennost života, která je ovšem někdy absurdní nebo pitoreskní.
„Mým záměrem bylo všechny knihy jakoby spojit dohromady. Vždy jsem to cítil tak, že má jedinečný rukopis. Vždycky poznáme, že se jedná o jeho snímky. A celý život pracuje na jedné pomyslné velké knize,“ dodal Tomáš Pospěch.

Zachován zůstal formát fotografií 30x40 cm, padesát vybraných autor nazvětšoval na velikost 70x100.