Na Slovensku jsme před rozpadem federace hráli hlavně se Žalmanem. Byly to úžasné koncerty, lidé muziku hltali, hodně jsme jezdili do Bratislavy na Vajnorskou a na různé festivaly, které dnes už ani neexistují. Byla místa, kde byli diváci srdečnější než Češi: jsou více emocionální, méně se ve svých projevech kontrolují, jsou otevřenější.

Hodně jsme jezdili obyčejné šňůry po slovenských městech. Jedno zásadní místo byla Snina, kousek od Košic, kde jsme tenkrát byli se Žalmanem jako hosté v pořadu Hany a Petra Ulrychových. V šatně místního kulturáku vznikla melodie k písni Já, písnička. Čekali jsme, než půjdeme na pódium, Tonda Hlaváč začal něco hrát a já začala zpívat tu melodii. Žalman nám potom řekl, ať si to zapamatujeme, že melodii otextuje. Tahle písnička má tedy původ tam. Na tohle místo fakt nezapomenu, i když jsem tam od té doby nikdy nebyla.

O folk byl tehdy na Slovensku velký zájem, pořadatelé se sami ozývali, byli jsme schopni hrát v jednom městě čtyři dny v kuse a dvakrát denně bylo všude vyprodáno. Lidé hledali mezi řádky něco, co by je nabušilo, stejně jako jim dnes Tomáš Klus dává rebelství.

Na Slovensko jsem pak dost jezdila v 90. letech s Nezmary, ale poslední tři roky tam sama jezdím minimálně. I když letos na jaře mě bývalý kolega z kapely, hráč na dobro Peter Szabados, vyzval ke spolupráci. Nabídl mi pár koncertů, které končily v městečku Gelnica. Kousek odtamtud je skanzen, oáza Slováků, kteří zvou české muzikanty.

Problémy s daněmi

Jsou festivaly, které fungují, třeba Lodenica v Piešťanech, úžasně zorganizovaná. Festivalů je ale málo a dostat se na Slovensko pro mě znamená větší úsilí. Hodně tam jezdí hlavně Honza Nedvěd. Zájem o českou muziku je na Slovensku větší než zájem o slovenskou u nás. Na Slovensko jezdí celá česká country a folková špička mnohem častěji než oni k nám.

Peter Szabados vnímal rozdělení federace tak, že muzikanty spojuje hudba, je bez hranic. Spíš jsme měli úřednické problémy, kluci Slováci měli úplně jiné daně než my, což nám hrozně ztěžovalo život, nedalo se to utáhnout, i kvůli tomu se naše kapela rozpadla. Na Slovensku nemůže nikdo z muzikantů očekávat velké zisky. Slovenští hudebníci nám ale mají pořád co říct, důkazem je skupina No Name, která mě hodně baví. Spousta slovenských muzikantů v mém oboru píše i písničky česky, třeba Jana Doláková.

Rozpad federace byl pro mě něco divného. Bylo pro mě samozřejmé, že k nám Slováci patří, narodila jsem se v Československu. Každý národ má ale právo na sebeurčení. Jen je mi líto, že dnes malé děti slovenštině nerozumí. Česká muzika je tam ale zasetá pořád, má tradici, takže v tomto směru vztahy mezi Čechy a Slováky určitě neumřou.

PAVLÍNA JÍŠOVÁ
zpěvačka