S Michalem jsme se seznámili, když jsme se skupinou Weekend hráli začátkem 90. let na Muzikantském bále 
v Metropolu. Byla pozdní hodina, náš bubeník Zdeněk Bína šel na záchod a tam vedle něho čůral Michal. A jak byl Zdeněk podroušený, povídá: Michale, my hrajeme vedle, pojď si s námi brnknout. On se tam opravdu objevil, a to stylem, že přišel na pódium a povídá Viktorovi Porkristlovi: zahraj F7! Viktor si najednou nemohl vzpomenout, jak se hraje, to byla hrozná prča. Někdo pak ale ten akord zahrál a Michal začal zpívat: Can't Stop Loving You. Pak se zdejchnul, ale nechal nám na stole své telefonní číslo. Já mu zavolala a on mě pozval do Country klubu, pořadu, který měl v Českém rozhlase.

Začali jsme se potkávat a vymyslel si, že ho budeme s Weekendem doprovázet. Byla to úžasná doba, ale potom jsme se rozkmotřili: chtěl natočit desku, ale ne s Weekendem, chtěl ji dělat s pražskými muzikanty. Přál si, abych s ním nazpívala píseň Dlouhá černá limuzína. Jenže já odmítla, nechtěla jsem být za blbku, že na desce nebude naše kapela. Dnes vím, že to byla chyba, hodně jsem tenkrát poslouchala své kolegy…

Vím, že jsem tehdy byla tele a neuvědomovala si spoustu věcí. Říkal o mně, že jsem ředitelka zeměkoule. Pak mi napsal pravidlo pro zpěvačku Pavlínu Jíšovou číslo 1: „Nesmím být hysterická v písních a v životě.“ Chtěl, abych se osamostatnila, říkal, že nesmím sedět jedním zadkem na dvou židlích. Ale já na to tehdy neměla energii, vždy jsem měla nedostatek sebevědomí. Víru ve mě samotnou mi dal až můj druhý manžel.

Zpěvačka Pavlína JíšováOdehráli jsme spolu spoustu koncertů. Michal měl rád pivo, a i když jich vypil mnoho, vždy to odzpíval. Měl úžasné charisma, stačilo, že přišel na pódium a lidé se zbláznili. Pamatuju si koncert ve Strážnici na festivalu Zahrada, o kterém pak Michal říkal, že ho měla natočit televize. Tehdy byl narvaný amfiteátr a lidé vstávali, během písní dělali vlny. Zpíval Pověste ho vejš a další pecky, tam si to úžasně užil.

Nazpívali jsme spolu písničky Dlouhá černá limuzína, jako duet Sundej z hodin závaží, Kočárem mým je vagon uhlí… Je hrozná škoda, že už Michal nežije, daly by se dělat úžasné věci, teď, když už vím, co chci. Dnes vím, že člověk si neváží přítomného okamžiku s lidmi, kteří toho hodně ví a zažili. 
S Michalem mám i spoustu hospodských zážitků, byli jsme pořád na pivu. Zpívat s Michalem, to byl jeden velký mejdan.

Dnes na koncertě v České Třebové určitě zahrajeme Sundej z hodin závaží. Ani se mi nechce na veřejných akcích pro Michala zpívat, je na nich spousta lidí, kteří s ním nemají nic společného. Mám vnitřní bohatství díky tomu, že jsem 
s ním zpívala, natáčela, jezdila s ním dlouhé kilometry a nepotřebuju to prezentovat veřejně. Vzpomínku na Michala udělám na svých koncertech.

Pavlína Jíšová
Autorka je zpěvačka

(Michal Tučný: 11. 1. 1947 - 10. března 1995)