Na 66 fotografiích zachytil jejich autor působivou poetiku jihočeských, téměř mnohdy pohádkových chaloupek, roubenek, špýcharů, kováren a selských stavení z dvanácti oblastí našeho kraje.


Tak například studený leden proteplí sluncem vyhřáté lidové domy na Českobudějovicku, pošmourný únor prosvětlí stavby na hlubockých blatech, květen patří malebným štítům na Písecku a poslední čtyři měsíce v roce jsou věnovány „pošumavským krasavcům“ – v oblastech Volyňska, Prachaticka, Vimperska a Stašska, Česticka a Vacovska.

Putovat a ověřovat

Toulavé boty nazul Petr Luniaczek – původním povoláním programátor – někdy před sedmi lety, ačkoli turistika ho táhla odjakživa. „Někdy kolem roku 2000 jsem si nashromáždil zmínky o některých jihočeských vesnicích, ale stále jsem měl v hlavě základní myšlenku, že do té vsi musí člověk dojít a na místě v terénu ověřit, jak je to vlastně teď, protože údaje jsou už dnes jiné nebo se přejímají a přitom už dávno neplatí. Tak jsem třeba zjistil v Sedlci, že původní, v knihách popisované krásné statky hlubockého typu, mají čtyřicet let břízolit,“ usmívá se milovník Novohradských hor a České Sibioře při vzpomínce na první vycházky otištěné ve víkendových přílohách našich novin.


„Nejdříve si upřesňuji, co je dle odborníkových slov v té které vesnici důležité. A když pak přijdu do vsi, kde o některých chaloupkách vím, že by tam měly být, tak se je pokouším najít. A někdy také narazím na ojedinělou architektonickou stavbu. Na předměstí Vacova ve Vlkonicích jsem našel kuriózní dřevěné zdobení štítu zděného domu, které se dnes už nevidí. Také pasu po takzvaných kabřincích, což jsou jakési kukly nebo šindelem kryté polokuželové přístřešky vrcholu štítu lidových staveb,“ vysvětluje s nadšením fotograf, znalec venkovské lidové architektury a především cestovatel, který při svých toulkách navštíví nejen vesnici a její náves, ale vydá se i za humna a projde i tou nejstrmější pěšinou nebo lesní cestou.
Mnohdy jsou totiž nejkrásnější poklady ukryté právě v těch nejzapadlejších koutech.


Při plánování svých výprav čerpá Petr Luniaczek především z Menclovy Lidové architektury v Československu. Mezi jeho další pomocníky patří třeba publikace Jiřího Škabrady a Svatopluka Voděry Jihočeská lidová architektura či plánovaná pětidílná Encyklopedie českých vesnic.

Šachy návodem

V současné době se jeho chaloupky prezentovaly několika stům návštěvníků na osmi vernisážích. Podle slov odborníků se dá nazvat obdivuhodným nejen důsledné zmapování nejrůznějších podob lidové architektury v našem kraji, ale také jejich systematické zpracování, což nepochybně souvisí s jeho dalším velkým koníčkem, kterým jsou šachy. Na jedné z jeho prvních výstav uvedl ředitel KD Metropol Jaromír Schel výstižně, že Petr Luniaczek je teď na jednom ze zásadních tahů… Ještě než si stačím zapsat, že 12. srpna v 11 hodin otevírá druhou štaci putovní výstavy Stachy– Vacov– Čechtice, zasype mě slovním tobogánem: „To ještě musím stihnout mezitím výstavu v Pecce, kde budou nejen chaloupky, ale i smírčí kříže a krajiny, jejíž pracovní název je Magická krajina Peckovska.“