Na jihu Čech kdysi rozjížděla kariéru. Zazářila zde i díky Ježibabě v Rusalce před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. Nyní se sem vrací v roli Feneny s Verdiho Nabuccem, které zazní 19. května v českobudějovické Budvar aréně. „Pokaždé je tu krásné publikum, díky bohu za to,“ říká Andrea Kalivodová, čtyřiatřicetiletá mezzosopranistka ze Státní opery Praha.

Jak vás potěšila nabídka na roli Feneny v tomto nastudování Nabucca?
Velmi. Toto ztvárnění je pro mě velmi zajímavé, protože režie Michala Taranta je pro mě velmi atraktivní. Je jiná. Nabucco je opera statická a on opravdu využil na maximum všechny efektní prostředky, už i předehra je krásně scénicky provedená. Pro mě to bylo velkým přínosem. Role Feneny mi pod jeho vedením velmi rozkvetla a pochopila jsem ji i trošku jinak - není to jen ta lkavá žena, která čeká, co přijde. Byla to žena aktivní, která bojovala za svou lásku a víru, to je mi velmi sympatické.

Co pro vás na té roli bylo obtížné?
Je tam její nádherná modlitba, což není technicky úplně jednoduché. Po pěvecké stránce vede ta role k určitému zklidnění a zněžnění. Třeba Carmen je velmi dramatická, i když plastická role, má spoustu dynamických efektů a míst, která jsou velmi citlivá. Ale Fenena je taková niternější a empatická, pro mě je to moc hezké jako pro ženu se na jevišti měnit: jednou být Carmen, osudovou ženou, pak tou pokornou, i když milující a i bojovnou Fenenou, potom Ježibabou. A každá role mi umožní růst jak pěvecky, tak i osobně.

O Carmen se říká, že je to jedna z vašich životních rolí, jako by ji Bizet komponoval s vědomím, že ji budete zpívat. V čem vás nejvíc obohatila?
Carmen mě pořád obohacuje a překvapuje. Ta role prochází vývojem, za pět, deset let bude úplně jiná. A to je to krásné, že je to práce na celý život. Profesionální pěvec musí sice nějaké osobní pohnutky nechávat za dveřmi a rozhodně by je neměl vodit s sebou na jeviště, ale samozřejmě je pěkné, že některé věci a pocity z osobního života může člověk na jevišti použít. A jsem vděčná za to, že ji pořád a docela často zpívám, stejně i za tu Fenenu, protože každá role potřebuje neustále oprašovat.

Co jste do Carmen vložila z toho osobního života?
Ten příběh ženy, která se zamiluje do Josého a ten ji zklame, protože je mamánek. Má v sobě živočišnou upřímnost, že prostě řekne na férovku tomu muži, že už ho nemiluje, což je mi velmi sympatické. Nemám ráda ženský, které jsou s chlapem jenom proto, že s někým jsou nebo z vypočítavosti. Carmen je žena, kterou ovládá cit. Velká zamilovanost, zklamání, je dobré tam tyhle emoce použít. Samozřejmě nesmí ovlivnit to, aby byl hlas správně posazený, každý zpěvák musí být rytmicky přesný, ale je dobré dát do té figury i něco z vlastních zkušeností.

Fenenu budete zpívat v Českých Budějovicích, kde jste v roce 2000 vyhrála mezinárodní pěveckou soutěž. Připomeňte, co to bylo za akci.
Vyhrála jsem tady soutěž Emy Destinnové, mám na to moc pěkné vzpomínky. Tenkrát byl v porotě Leoš Svárovský, ten byl potom nějakou dobu i náš umělecký šéf ve Státní opeře. Bylo to moc pěkné a jsem za to velmi vděčná, protože se mi tady krásně zpívalo.

Dá se říct, že ta soutěž nějak odstartovala vaši kariéru?
U soutěží je vždy důležité, kdo tam sedí a kdo vás slyší, než samotná ta cena a triumf. Na té soutěži mě určitě slyšelo pár důležitých lidí. I tím, že tam byl ten Leoš Svárovský. Já jsem potom měla v Českých Budějovicích ještě krásný Tříkrálový koncert s Brněnskou filharmonií. Všechno souvisí se vším: soutěže jsou důležité, ale nepřeceňovala bych vliv umístění. Spíš záleží na tom, jak zpěvák zazpívá, kdo sedí v hledišti, koho zaujme a jak jeho výkon zapůsobí na ty důležité lidi.

Když jsme vzpomněli Emu Destinnovou, nemáte pocit, že ze začátku nad vámi držela ochrannou ruku? Na základě Nadace Emy Destinnové jste zpívala i v Covent Garden…
To je pravda. To byl tenkrát taky moc hezký úspěch. Do Stráže nad Nežárkou, kde ona pobývala, mě několikrát zvali a měla jsem tam asi čtyři moc pěkné koncerty. To místo pro mě mělo určitý mystický nádech: ona tam žila pár let a měla tam i ne úplně šťastné chvilky. Velmi to tam na mě dýchlo. Právě proto se do těch Budějovic tak velmi těším.

A na jih asi i díky Krumlovu…
Do jižních Čech se vracím velmi ráda. V Českém Krumlově jsem dělala před otáčivým hledištěm Ježibabu, tu dirigoval John Keenan z Metropolitní opery. Pokaždé je tu krásné publikum, mám tady vždy velmi příjemnou atmosféru, když tady mohu zpívat. Díky bohu za to a velmi se těším i na toho Nabucca.

Na točně je to asi jiný druh zážitku.
Určitě. To je takové mystické místo, pro Rusalku speciálně. Režíroval ji pan Průdek a velice mě to nadchlo. Využije se tam úplně všechno: zámeček, park, cesta, náznak lesa, to se nedá popsat slovy. Rusalka tam byla tak krásná, že mě to až dojímá, jak se může udělat krásně představení.

Předpokládám tedy, že jste zastánkyní točny.
Samozřejmě. Velkou. Protože to je velká rarita a odehrála se tam spousta nádherných představení, nejen operních, ale i činoherních. Je to velký dar, že má Krumlov takové unikátní divadlo, jak se říká s nejvyšším stropem na světě.

Říkala jste, jak záleží na tom, aby byl hlas správně posazený. Jak se o ten svůj staráte? Eva Urbanová má nejraději odvar z islandského lišejníku…
Výborně se vyspat. Pak mám ještě pár vychytávek (smích). Hlavní je ale dlouhý a kvalitní spánek, ten je pro každého zpěváka velmi důležitý. Po něm jsem jak znovuzrozená. A polévky s olivovým olejem. To byste se divili, jaké dělá zázraky. A chilli papričky, sypu je úplně do všeho.

Jak to máte s hlasem po ránu? Zkoušky bývají i dopoledne, tak jak se vám po ránu hlas loví?
Musí se vylovit důkladným rozezpíváním. Dobrou kávičku, dobrou snídaničku a potom pečlivé rozezpívání, od brumenda až po ty velké tóny. Hodně na to dbám, rozezpívávám se tak hodinku před každým představením. Dřív jsem to někdy malinko podcenila, ale je to velmi důležité.

Jak operní pěvkyně odpočívá? Četl jsem, že máte ráda šampaňské…
(smích). Relaxuji u dobrého filmu a se šampaňským. Sednu si na terásku, nožky nahoru, důležitá je i správná společnost (smích). Odpočívám ale i aktivně, túry a sporty…

Když jsem hledal, jestli si střihnete kromě opery a operety i něco jiného, překvapilo mě, že jste zpívala v show Jana Krause píseň Potměšilý host.
Byla to ode mě i trošku drzost, že jsem to tenkrát zazpívala. Ale je to opravdu výjimečný text a já jsem se v tu dobu nacházela v situaci, kdy jsem měla rebelské období. Je to hrozně moudrá píseň a já jsem v ní vyzpívala svůj pocit, že je dobré nechat žít toho druhého člověka a nesoudit ho. A nakonec jsem měla docela pozitivní reakce.

Zazpíváte si častěji něco jiného?
Občas něco z West Side Story nebo Cats, ale opera je pro mě číslo jedna. Jsem odkojená operou, je to moje práce, takže to ostatní je třešnička na dortu. Ale je to hygiena operního pěvce, každý by si měl normálně zazpívat lidovou píseň, to, co uslyší v rádiu… Nemám ráda, když operní pěvec nezazpívá bez vibrata ani Prší, prší, jen se leje. Je dobré mít pořád radost z hudby a nebýt postižen operou - někdy to vidím u kolegů, kteří mají takovou křeč, že si nedají ani vodu s bublinkami nebo zmrzlinu, protože se bojí, že by jim to mohlo něco udělat. To je hysterie a z takových zpěváků na jevišti pak často ani nic moc neleze. Zpívání je hlavně pro radost: když zapadne jeden tón, tak to pěvci divák odpustí, než když mu není rozumět text nebo nepojme tu figuru.

Když jste mluvila o rádiu: co si zpíváte v autě?
Všechno možné. Nedávno jsem se docela smála, protože jsem slyšela jednu písničku, co zpíval rapper Rytmus, který sedí v porotě SuperStar. Hrozně mě to pobavilo, byl to hodně vtipný text. Kolikrát si rozšířím obzory, co je v naší pop music zajímavého.

A s jakým CD si broukáte za jízdy?
Mám moc ráda Karla Gotta, to je pro mě pan umělec. S přítelem posloucháme rádi i jeho staré hity. Máme rádi všechno od Hany Hegerové, Richarda Müllera, No Name. Je to docela pestrá škála.

Nabucco na jihu
Nabucco Giuseppe Verdiho s mnoha hvězdami zazní 19. května od 20 hodin v českobudějovické Budvar aréně. Zaujme velkoryse pojatá scéna, pyroefekty i projekce. Soubor se skládá z 60členného symfonického orchestru, 70členného sboru. Hvězdní jsou sólisté: Nabucco – Richard Haan; Ismaele – Igor Jan; Zaccaria – David Szendiuch; Abigaille, otrokyně, domnělá dcera Nabucca – Jordanka Derilova; Fenena, dcera Nabucca – Andrea Kalivodová. Vstupenky v cenách od 350 do 1750 korun lze sehnat v síti Ticketpro.