Vystoupení repertoárově i žánrově poněkud tápající Exfanty zůstalo daleko za očekáváním. Naproti tomu profesionální výkon a osvědčené hity veteránů folkové scény Nezmarů diváky jistě nezklamaly.

Exfanta vznikla již v druhé polovině 90. let, přičemž hlavní oblastí jejího zájmu byly černošské spirituály a renesanční hudba. Od minulého roku se skupina zaměřila na vlastní tvorbu převážně ve folkrockovém stylu, s níž se také v neděli poprvé představila početnějšímu domácímu publiku.

Kvinteto hudebníků Exfanty zahájilo koncert krátce po páté hodině. Poté, co dozněla úvodní skladba, se ujala slova jedna z dvojice zpěvaček Lenka Menšíková. A právě zde nastal první kámen úrazu vystoupení kaplické skupiny. Neuspořádaný verbální projev Menšíkové, ale i dalších členů koncertu vůbec neprospíval. Naopak, poněkud ležérní přístup ke komunikaci s posluchači působil amatérsky a snižoval celkový estetický dojem.

Během hodinového vystoupení skupina prezentovala zejména vlastní písně, z nichž některým nelze upřít hudební zajímavost. Šlo například o šansony Kde jsi nebo Pro tuhle chvíli. Folkrocková fúze v podání Exfanty však obecně nedopadla příliš dobře. Náhlé střídání lyričtějších úseků s rockovými vstupy elektrické kytary a bicích nástrojů v rámci jedné a téže skladby působilo mnohdy násilně a neorganicky. Navíc kytarová sóla Marcela Neckáře byla vzhledem k jeho omezeným hráčským schopnostem a invenci až nesmyslně dlouhá.

Uznání na druhou stranu zaslouží Neckářův multiinstrumentalismus; interpret vedle elektrické kytary obsluhoval poměrně slušně také baskytaru a foukací harmoniku. Jako muzikantsky flexibilní se ukázali být rovněž zpívající bubeník Pavel Jan a Josef Menšík – kontrabasista a trumpetista v jedné osobě.

Metalová renesance

Ani nástrojové rošády členů kapely, stejně jako pěkný vokální projev Jany Perníkové však nakonec nedokázaly zakrýt evidentní kompoziční a interpretační přešlapy. Co však vadilo nejvíce, byla absence jasné umělecké vize, což stvrdil i jediný přídavek – ne příliš povedené metalové zpracování renesanční skladby Ríu Ríu Chiu.

Nezmaři své „předskokany“ překonali po všech stránkách. Počínaje vtipnými mluvenými vložkami, které by mohl Pavlu Drengubákovi a Pavlu Zajícovi závidět leckterý profesionální bavič, konče perfektním hudebním provedením písní. Skupina, která před časem oslavila třicet let, zahrála výběr svých největších hitů, mezi nimiž nechyběly Bodláky ve vlasech nebo Fénix.

Hodnocení: 60%

JAN BLÜML
Autor je muzikolog