„Všechny barvy jsem měl rád, jen tu posranou stoliční hnědou ne.“ Tak shrnul svůj vztah 
k barvám vyučený kuchař 
a malíř samouk z minulého století, kterého dnes málokdo zná: Karel Chaba. Jeho grafiky vystavené v jindřichohradecké Galerii Inspirace ukazují, že jeho celoživotní láskou byla kamenná 'baba': Praha se svými schodišti, náměstíčky, pouličními lampami, Čertovkou, kubizujícími patníky. Praha normalizační, zanedbaná a zvláštně kouzelná, která dnes už neexistuje. Komorní výstava, v níž jsou zastoupeny zejména Chabovy kolorované grafiky, kresby 
a pastely, Langrovu domu sluší. Nechce ohromovat a lákat davy turistů, jen vzpomenout jednu z velkých, pozapomenutých osobností českého malířství 20. století.

Karel Chaba je pozapomenutá osobnost českého malířství. Připomíná ho Langrův dům v Jindřichově Hradci.Návštěvníka galerie osvěží příjemný chlad a záplava barev. Poezie města, živého tvora ze světa skutečnosti i fantaskních vzpomínek, je všudypřítomná. Domy jako dýchající bytosti potkával malíř nejen na pražském Novém světě či 
v baráku hrůzy na milovaném Maltézáku, kde bydlel a kde „neřest doslova kapala ze stěn“. Podobně se zamilovával v Benátkách nebo Paříži, všude tam, kde jsou řeky, moře, mosty. Své městské motivy se naučil malovat ze tří i pěti stran. Inspiroval se hlavně 
u Picassa, jehož dílo nejen obdivoval, ale i dokonale znal.

Karel Chaba je pozapomenutá osobnost českého malířství. Připomíná ho Langrův dům v Jindřichově Hradci.Přestože se výstava U Langrů zaměřila na Chabovo grafické dílo, divák nezůstal ochuzen ani o výraznou složku jeho tvorby: malbu. Zastupují ji tři olejomalby a jeden akryl, jež malíř vytvořil ve svém pozdním období. Schody do Nerudovky (2005) či Vyhlídka z teras (1999) přitom dokonale vystihují jeho vidění hlavního města a oblíbené motivy. Je škoda, že se na výstavě výrazněji neobjevil jiný, neméně důležitý Chabův námět: ženy. Nahé ženské tělo miloval a „maloval každou holku, se kterou chodil". Sám o sobě říkal, že je posedlý erotikou. Celý život byl tak „vyprahlej po opravdový lásce, že se musel zamilovat do svejch obrazů, protože jinak by ten život bez lásky asi nepřežil“.

Karel Chaba nebyl pouze specifickým malířem Prahy. Jeho životní osudy, zážitky 
a vztahy jsou dosud málo známou kapitolou z českých kulturních dějin 20. století. Byl sběratelem domácího a světového moderního umění. Dobře znal své intelektuální souputníky. Na pivo chodíval 
s Bohumilem Hrabalem. Dokázal o něm hovořit se syrovostí sobě vlastní, kriticky, bez náznaku zbožštění. Naštval se na něj, když 'ukradl' deníkový příběh jeho matky, protože jako malíř takové tvůrčí postupy neuznával 
a nechápal. Byl osobností dotýkající se událostí, osobností, jež jsou dnes opředeny mytickou svatozáří.

Karel Chaba je pozapomenutá osobnost českého malířství. Připomíná ho Langrův dům v Jindřichově Hradci.I v těchto souvislostech je nezbytné brát jeho výstavu 
v podloubí jindřichohradeckého náměstí. Langrův dům neloví návštěvníky na pozlátko světovosti, neopíjí rohlíkem. Nemá to prostě zapotřebí. Zasvěceně připomíná jednoho mrtvého malíře a jeho prožitá města. Mimochodem jen stěží si lze představit atraktivnější výtvarná díla pro zahraniční turisty než Chabova pražská zákoutí. Stačí jen hledat. Hledat galerie, jež samy hledají tvůrce, kteří hledali: galerie s geniem loci.

VÁCLAV GRUBHOFFER
Autor je kulturní historik