Ságu budějovického patricijského rodu Daublebských ze Sternecku sepsal historik Tomáš Sterneck. Nyní vychází knižně pod názvem Mezi měšťany a šlechtou.

Patrně nejznámějším zástupcem rodu je František Eusebio, budějovický purkmistr v éře napoleonských válek. Díky němu francouzští vojáci při obléhání město nevyplenili. Dokonce se po něm jmenovala dnešní ulice U Černé věže.

„Dochoval se postřeh jednoho z pamětníků. Napsal, že Eusebius byl typický tím, že ze své vily na Vídeňském předměstí chodil do Budějovic pěšky s kloboukem v ruce. Nemohl si ho nasadit, protože ho lidé pořád zdravili a on kloboukem pozdrav opětoval,“ zmínil Tomáš Sterneck.

Počátky rodu sahají do poloviny 16. století a do Doudleb. Kořeny lze vystopovat již ve středověku, v budějovické rodině Ramschisslů. Z této větve si pozornost zaslouží ještě radní Jan Jiří II., který ve městě osobně vítal císaře Karla VI. s manželkou.

„V pramenech se dochovaly i vzpomínky osobního rázu: že byl hodným mužem rozšafným, ale také, že na jednu nohu napadal, což je unikátní informace, ke které se historikové těžko dostávají. A v jednom z jeho rudolfovských domů prý strašilo,“ uvedl historik.

Ze stejné linie pochází Kašpar. Jako primátor za stavovského povstání v roce 1620 prosadil, že Budějovice zůstaly věrné Habsburkům. Další zajímavou postavou byl Karel Daublebský z moravské linie. Oživil mozartovský kult v Salcburku. „Původně finanční úředník, který se nemohl v mládí pod tlakem rodiny věnovat hudbě. Na konci života se mu podařilo zřídit mezinárodní nadaci Mozartea, která funguje dodnes,“ upřesnil Sterneck. Ve vědě se proslavil Robert Daublebský, jenž v 19. století měřil zemskou tíž.

Kniha však přináší rovněž příběhy kuriozní. Lehce exoticky působí problém Oldřicha Doudlebského, hejtmana z Dobříše. V 90. letech 16. století dostal od císaře Rudolfa II. stádo velbloudů a několik let se o něj staral. „Stálo ho to hodně úsilí jednak se sháněním potravy, velbloudi navíc děsili občany – jeden vůz s koňmi se kvůli nim splašil,“ přiblížil Sterneck.

K zábavným střípkům patří dále osud manžela Luisy ze Sternecku, komařického sládka. Byl tak velký jedlík, že se dopracoval k extrémní otylosti. A když zemřel, ani šest lidí nezvedlo rakev s jeho ostatky. Úsměv budí i zážitky Alfreda, pražského velkoobchodníka a svérázného průkopníka moderní cyklistiky.

„Jedna z cest ho zavedla do Monte Carla. V kasinu vsadil všechny peníze na červenou, padla černá a měl pak problém se dostat domů,“ vylíčil Sterneck. Hazardu podlehl už Alfredův předek Václav, budějovický purkmistr v 17. století. Dle dobových záznamů špatný pozor na svůj úřad dával a hry si hleděl.
To, že v rodu nebyli jen vznešení šlechtici, ale také loupeživí rytíři, dokládá zápis z rožmberské popravčí knihy. Jedním ze setnutých byl v roce 1409 Beneš Macuta z Heršláku. Ten, když olupoval kupce, si vyrobil falešnou bradku z koňských a kozích žíní.

Autor sám, sedmatřicetiletý zaměstnanec Historického ústavu Akademie věd, je jedním z potomků budějovické linie. Při psaní knihy, již si lze za 350 korun objednat na mailu jordankova.hana@brno.cz, řešil, zda nebude příliš zaujatý.

„Člověk cítí povinnost zpracovat něco, co by nikdo jiný nemohl. Navíc ho to vzrušuje, když píše o lidech, se kterými má něco společného. Ale pořád jsem si kladl otázku, jestli budu schopen ty příběhy napsat objektivně. Snažil jsem se o to,“ uzavřel Sterneck.