Když se v létě 1841 zranila při sekání cukrové homole, najisto netušila, že se tím zaslouží o důležitý vynález. Manžel Juliany Radové, dačický cukrovarník Jakub Kryštof, totiž tři měsíce poté vynalezl první kostku cukru na světě. Figurína Juliany se zavázaným prstem připomíná prvenství na nově upravené expozici v dačickém muzeu. Nabízí puzzle z cukrových sáčků, sladkou křížovku, hliněné formy na homole či štípací kleště, jimiž si návštěvník může sám přepůlit homolku.

Expozice je rozšířená mimo jiné o předměty od deseti dárců, jež v almaře ukazují výrobu cukrovinek. „Dostali jsme velké množství formiček, vykrajovaček, měchačky, šlehač na kličku, formy na bábovky, lívanečník. Máme sadu na cukrkávu, mlýnek a pražidlo na kávu. Skutečně originální jsou sekáček a štípací kleště na homole cukru,“ popsala ředitelka muzea Marie Kučerová. Jedny z kleští si lze ozkoušet, jak včera sama předvedla.

Formy z roku 1850

Jen tak se nevidí ani prvorepublikové mističky na zmrzlinu a formy na perník z 19. století dačické provenience. Nejstarší pak jsou hliněné formy, asi z roku 1850. „Tam se nalila cukerná hmota a potom schla, zbytek šťávy odkapával do hrnců. Ale trvalo to dlouho, asi osm dnů, než homole uschla, tvar byl nepraktický na balení i převážení a cukr se drolil,“ vysvětluje Kučerová.

To skončilo, když se Juliána sekla při porcování homolky do prstu. Rad, jehož figurína jí na výstavě symbolicky podává kostku, jí opravdu za tři měsíce bádání předložil jako dárek bedýnku, kde bylo 350 červených a bílých kostek cukru. Údajně tvar navrhovala ona sama, jelikož kostky lze snadno spočítat a dobře se skladují.

„Tady je nákres lisu a snímky rafinerie,“ ukazuje Kučerová. „Byla tam i výroba cukrovinek, chovali se tržně, zpracovávali i horší cukr a řídila to paní Juliana – bonbony, čokolády, oplatky, perníky… A měli velké odbytiště – vyváželi do Znojma, Prahy, Jihlavy i do Rakouska,“ líčí.

Vzácnost představuje obraz z roku 1841, který jako jeden z mála zachycuje Rada zamlada, muzeu ho věnovala cukrovarníkova prapravnučka. Díky sběratelům baleného cukru si návštěvník prohlídne i desítky těchto pidisladidel včetně kusů od majitelky největší sbírky na světě, zapsané v Guinnessově knize rekordů, jež jich má kolem tří set tisíc.

Z rafinerie se dochovalo pouze sklepení, kde se našla v roce 1983 schránka se zakládací listinou. Tradici ale zčásti drží Marie Tichá, jejíž cukrárna Na Červeném vrchu se stala cukrárnou roku 2005. „Dělala i dort pro prezidenta a jeden, v podobě kostky, udělá i pro nás,“ dodává Kučerová.