VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Když se dožiju 100 let, pozvu celou obec, říká malíř Alfred Kindler

Včelná /FOTOGALERIE/ Alfred Kindler, kterého proslavily návrhy látek i krajiny, oslavil 91. narozeniny. „Můj chlap je vzácný člověk," říká jeho žena. Při oslavě 10. dubna měli ve Včelné u Českých Budějovic plný dům lidí. „Bylo to velké, potěšilo mě, že si tolik lidí vzpomnělo, chodili několik dní po sobě," říká výtvarník.

24.4.2016
SDÍLEJ:

Alfred Kindler, kterého proslavily návrhy látek i krajiny, oslavil 91. narozeniny. Dělá koláže a říká: "Chtěl bych žít, žít a tvořit." Na snímku ve svém ateliéru na Včelné.Foto: Deník/ Jaroslav Sýbek

K narozeninám dostal plátno, barvy 
i měřič tlaku. Vzdálený příbuzný malíře Jana Zrzavého si ale nenaříká, přestože zdraví si 
v jeho věku žádá své. Naopak:  po návratu z nemocnice vypráví o sestřičkách. „A když se dožiju sta let, tak pozvu celou obec. To abych už dnes začal šetřit," směje se malíř Alfred Kindler v pronajatém domku ve Včelné u Českých Budějovic, kde 10. dubna oslavil 91. narozeniny. V plné síle a se svou ženou Zdenou, na níž se dívá s něhou. Žijí spolu 
67 let. „A pořád si máme co říct," usměje se manželka.

Narodil se roku 1925 ve vesnici Staré Buky u Trutnova do početné rodiny, měl šest dalších sourozenců. V Podkrkonoší mu dětství zpestřoval život na zámku, kde si hrál se dvěma princeznami. Jeho babička, jejíž muž byl zámecký kočí, totiž vychovávala dvě šlechtické dcery: Evu a Marii Rosu. „Byly asi o deset let starší. Když se rodiče přestěhovali do nového baráku 
v Chotěvicích, babička mě brala s sebou," říká, zatímco ateliér prohřívá malý krb 
a v křesle si s ním hoví menší ze dvou psů.

Vzpomínka na malířské začátky sahá do první třídy. Když kreslil parní vláček, obrátil se k němu kamarád se slovy: Člověče, ty jsi umělec. V mládí se vyučil litografem, studoval na grafické a textilní škole.

Jako dvacetiletému mu zasáhla do života válka. Když na jejím konci potřeboval Hitler nutně vojáky, povolali Alfreda Kindlera kvůli původu (maminka Češka, táta Němec) do armády. Přesně si pamatuje datum: 7. ledna 1945. Poslali ho do polské Poznaně. Byl tam asi týden, když ho ve čtyři ráno vzbudil hvizd, v okně červená záře. Ruská ofenziva.

Alfred Kindler, kterého proslavily návrhy látek i krajiny, oslavil 91. narozeniny. Na snímku jedna z jeho prací.„Všichni ven, volali." Jeho 
a dalšího vojáka poslali do Štětína, ostatní na frontu. „Jeden, co měl berle, se bránil: 'Jak mám proti Rusům bojovat?' Nezapomenu, jak byl horizont rudý… Vlak plný uprchlíků z Pruska, rodiny 
s dětmi, ti, kteří se nevešli do vagonu, byli na střeše. Bylo to opravdu dramatické," líčí.

Přes Gdaňsk a Warnemünde se dostal lodí do Dánska, s sebou jen papírový kufříček. 
Z přístavu Dieppe je odvezli do Kodaně, potom na letiště 
u Malmö. Tam ho vítal velitel: „Budete tady jako kreslič. Ale než začnete, tak vás vykrmíme… Byl jsem hubený," říká.

Přiřadili ho ke konstruktérům letadel, poprvé zde viděl maketu tryskáče. Měl obarvovat plány letadel… „Krásný zážitek byl těsně před koncem války, kdy jsem slyšel hukot letadel, to byli Angličani 
a z Malmö jim místní na uvítanou stříleli salvy, na ty dělbuchy byl nádherný pohled," vypráví.

Padl do britského zajetí. Angličani jim dali sekery, aby rozbíjeli německá letadla. „Přišel jeden Dán a říkal: Bože, my bychom potřebovali ty motory, proč to rozbíjíte? Ale to byl náš úkol, rozbít, co se dalo," vysvětluje.

Za čas je převezli do Německa, přes Flensburg, Hamburk a Braunschweig. „Ta hrůza, co jsme viděli, všechno zničené, vypálené…"
Vzpomíná na Kiel: Němci postavili velký bunkr pro civilisty, jako zajatec musel Alfred Kindler nakládat suť 
a vozit ji k bunkru. Vznikl tam umělý kopec se stromy a lavičkami. „Chtěl bych ho vidět dnes," říká.

Alfred Kindler, kterého proslavily návrhy látek i krajiny, oslavil 91. narozeniny. Dělá koláže a říká: 'Chtěl bych žít, žít a tvořit.' Na snímku ve svém ateliéru na Včelné.

Dlouho zůstal trčet v zajateckém táboře, marně čekal na repatriační komisi. Až objevil inzerát, který hledal lidi do zemědělství. Dostal se 
k sedlákovi u Chiemsee, kde strávil rok a zamiloval se do jeho dcery. Až se jednoho dne rozhodl, že hranice přejde načerno. Uprostřed šumavských lesů si tehdy lehl do příkopu 
a čekal, až se setmí. Vybavuje si nádherně hvězdnou oblohu. V noci narazil na statek, kde mu dali najíst a dovedli ho 
k čáře. Přeskočil potok a věděl: jsem doma.

„Krásný pocit. Přišel jsem 
k baráku, vyběhly děti, cikáni, já měl ohromnou žízeň, prosil jsem, aby mi donesli vodu. Tak špinavou sklenici jsem ještě neviděl, ale vypil jsem to," usmívá se.
Krásné jiné krajiny

Šel dál, jenže už necítil nohy. Tak se přihlásil na policejní stanici. Tam dostal kafe, housku, přenocoval na pryčně – kvůli bolestem nespal – a ráno ho odvezli do Plzně. Seděl 14 dní ve věznici na Borech, velitel mu ještě nařídil, aby jeho dětem maloval obrázky.

„Zrovna chuť jsem neměl, ale byl to rozkaz. Když se spojili s policajty z Chotěvic, máma mi poslala peníze na vlak, abych se dostal domů. Přijel jsem v noci, máma na mě čekala pod velkou lucernou, abych ji poznal. Šli jsme pěšky tři kilometry a vyprávěli si, byl jsem dojatý," končí své válečné vzpomínání.

Alfred Kindler, kterého proslavily návrhy látek i krajiny, oslavil 91. narozeniny. „Můj chlap je vzácný člověk,“ říká jeho žena Zdena (oba na snímku).Domů se vrátil v roce 1947, nastoupil jako textilní návrhář fabriky ve Dvoře Králové. Práce ho „nesmírně" bavila, mohl přenést fantazii na papír. „Z komise z Prahy, v níž byl i Alois Fišárek, říkali: Kdo je ten Kindler, ukažte mi ho! Podle kresby mysleli, že jsem španělský typ," směje se.

Za návrhy získal mnoho cen, nadchly doma i v exotických zemích. Textilní design ale není jediná technika, kterou ovládl. Zajímala ho keramika, sám si kopal hlínu a  vypaloval v peci, kterou si postavil na zahradě u ateliéru.

„S hrnčířským kruhem, to je zážitek. Ale než jsem se to naučil, vytáhnout hlínu… Když vypalujete, to je žár a vidíte rozpálenou keramiku, nádhera!" Jindy okouzlilo dřevo, řezbářství. Dělal rozměrné reliéfy, popisuje první pokusy o ošatky z osik, které si nařezal v lese.

Mnoha tóny zní jeho malba, hlavní akord patří krajinám. Ale nekopíroval ji, vždy si něco přidal. „Říkali mi: ty krajiny jsou krásné, ale jiné. To mě bavilo, malovat, jak ji vidím," vypráví.

Krajina s domy, postavami, květinami, zvířaty, motivy 
z cirkusu a střelnic, loutkáři, masopust nebo stavění májky. Zátiší zase zdobil věcmi s patinou, jako jsou starý gramofon, šicí stroj nebo dýmka. „Já bych bez české krajiny nemohl být," nadechuje se k další promluvě, když se do hovoru láskyplně vloží manželka: „Musíš se napít, Frede."

Alfred Kindler, kterého proslavily návrhy látek i krajiny, oslavil 91. narozeniny. Na snímku jedna z jeho prací.

Začátkem 80. let vážně onemocněl se slinivkou, lékaři mu nedávali příliš šancí. Po zázračně úspěšné operaci se přestěhovali z Hořic v Podkrkonoší do Hůr u Českých Budějovic a od roku 1980 žijí na Včelné, s drobným předělem 
na statku v Lipí.

V jižních Čechách se mu do obrazů vpily rybníky i Šumava. Kraj si zamiloval, byť se rád vrací do rodných hor. Oblíbil si zámek Červená Lhota, přidává ale i zážitek z normalizace. Když z kopce Dubičák maloval rudolfovský kostel, soudruzi mu kladli na srdce: ten kříž ne…

„Malířství mi prodloužilo život. Mám velikou radost, že to pokračuje, co dělám koláže, zatím jsem měl úspěch. Přál bych si, abych vydržel ještě dlouho, ale nechci skončit jako jeden kolega, který to seká jako cvičky," říká a oči se stáčejí k bedně s odřezky od koláží v rohu ateliéru.

Opakuje, že vše dělal s nadšením, a zní to upřímně. Ať tkal kolikrát přes půlnoc malé gobelíny, maloval nebo dělal 
s bílým betonem. „Život byl pestrý, prožil jsem krásné věci, já měl o všechno zájem. Chtěl bych žít, žít a tvořit!"

Nejlíp se mu pracuje večer, pouští si k tomu hudbu. Tu počítá ke svým vášním, na housle a violu hrál v orchestru i v kostele. Má rád moderní hudbu, jazz i klasiku; jeho srdeční je houslový koncert Čajkovského v podání Davida Oistracha.

Alfred Kindler, kterého proslavily návrhy látek i krajiny, oslavil 91. narozeniny. Na snímku jedna z jeho prací.„Blbý je, že špatně vidím. Když lepím koláž, musím se dívat vedle, abych se strefil. Nejhorší je, když přijde nějaká krásná slečna a já se musím dívat vedle. Nevidím ji celou, a to je chyba veliká," směje se.

Jeho žena, charismatická dáma, která ho oslovuje Fredoušku, si při těchto slovech drží nadhled.

„Můj chlap je vzácný člověk. Dožíváme spolu hezky, Frede, viď? S jedním chlapem 67 let a ještě si máme co říct. Vycházky, vyprávíme si o astronomii, stáří máme hezké, kéž by to vydrželo… Když byl Fred v nemocnici, viděl ty krásné sestřičky s dekolty, každé té babě líbal ruku a ony ho zbožňovaly, jak je pan Kindler galantní," usmívá se někdejší kosmetička, která se s ním seznámila v divadle, přičemž na první pohled se jí moc nelíbil.

Přání, aby se dožil 100 let, nezní tak bláhově, jak by se mohlo zdát. Když byl Alfred Kindler před časem na kontrole ve špitále, zjistil, že je vlastně zdravý. „Byl jsem šokovaný, že nic nenašli, až na ty kyčle, to už se nedá opravit. Prošel jsem všechny přístroje a až na ten zrak nic, to je v tom᠆hle věku krásné."

Jeho Zdenička při rozhovoru několikrát zmíní, jak je Fred skromný. Posluchač shovívavě mhouří oči, ale jen do chvíle, než vypne diktafon, načež užasle vyslechne její slova. „Za tím Zrzavým nikdy nejel. Jeho synovec Fredovi říkal: 'Strejda tě čeká, pojedeme do Prahy, do ateliéru.' Ale on, jak je takový skromný, to odmítl, nikdy tam nešel…"

Alfred Kindler
Narodil se 10. dubna 1925 ve Starých Bukách u Trutnova, od 80. let žije v jižních Čechách. Ve čtyřicátých letech minulého století studoval litografii, textilní design, řezbářství a malířství, 
i soukromě v německém Mnichově. Pracoval jako textilní návrhář, získal řadu cen včetně 
1. místa na přehlídce v kanadském Montrealu a vyznamenání od prezidenta Antonína Zápotockého. Jeho výtvarná díla vlastní soukromí sběratelé 
v Česku, Německu, Rakousku, Švýcarsku, Kanadě, Japonsku 
i na Novém Zélandu. Žije již 
67 let s manželkou Zdenou, mají syna Milana (49).

Autor: Václav Koblenc

24.4.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fotografie, která se stane symbolem letošních voleb.
DOTYK.CZ
6

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

Ilustrační fotografie.

Zmizel traktor, hledají zloděje

Řidič multikáry narazil do stromu, do nemocnice ho transportoval vrtulník

Vacov - K nehodě s vážným zraněním došlo v pondělí 23. října v půl deváté na silnici z Vacova do Vrbice.

Kam za zábavou a poznáním na Českobudějovicku

České Budějovice - Kam se můžete vypravit za zábavou i poučením na Českobudějovicku

Volby ovlivnilo zklamání z politiky tradičních stran

Jižní Čechy - Komentář politologa Lubomíra Pány.

Výstavba kanalizace uzavře silnici

České Budějovice - Od 24. října do 5. listopadu musí řidiči respektovat uzavírku části ulice Na Děkanských polích v Novém Roudném. Jedná se o úsek mezi napojením ulice Otakara Březiny a železničním přejezdem. V tuto dobu tam bude společnost STRABAG třetí etapou pokračovat ve výstavbě nového kanalizačního a vodovodního řadu, veřejného osvětlení, chodníků a dojde i na úpravu stávající komunikace.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení