Tak široký je záběr tří nových výstav, které otevřelo krumlovské Egon Schiele Art Centrum. Dvě připomínají navíc výročí umělců: padesátiny Michala Singera a sto let od narození Karla Valtera. Jubilanty doplňuje rakouská autorka Ingrid Cerny.

Nejvíc prostoru dostal Singer, absolvent FF UK, který pracoval v kotelně a po revoluci jako výtvarný redaktor Respektu. Od roku 1993 je na volné noze, maluje, kreslí, věnuje se koláži, poezii i próze.

„Michal Singer maluje jako zběsilý. Je to běs, který do vás vstoupí a který vás zavalí. Ale možná, že ta zběsilost je něco, co někdy v životě potřebujeme. Jeho obrazy mají energii, předávají nám určité poselství, a to je absolutně nejdůležitější,“ řekl o něm Milan Knížák.

Kromě obrazů mužů, žen, zvířat a autoportrétů patří jeden sál erotickým motivům. Oči svádí sytě žlutá Odaliska s vinnou (sklenicí), sultánova otrokyně, i Dívka s fajfkou.

Hlavní místnost v prvním patře zaplnila díla budějovického rodáka Karla Valtera. Do galerie se vrací potřetí: byl první Čech, který tam vystavoval, centrum později připomnělo i jeho devadesátiny. „Byl to umělec, který v sobě neměl ani milimetr vypočítavosti. Pronikl do přírody a její krásu a energii přenesl do svých obrazů,“ uvedla ředitelka galerie Hana Jirmusová.

Valter vyrůstal na Lineckém předměstí Budějovic, kde měli jeho rodiče pronajatou schwarzen〜berskou hospodu U Tetřeva, hostinec se stinnou zahradou pod kaštany. Byl členem avantgardní skupiny Linie, šťastné tvůrčí období pro něj znamenala 80. léta a kontakt s Miroslavem Horníčkem i Ludvíkem Kunderou.
Krása přírody dýchne na člověka z olejomaleb Oranžové políčko u Čkyně, Zplanělá louka a Břízy na Pohnání, ale i z perokreseb, pastelů a akvarelů. Autora samotného zpřítomňuje stolek se štětci.

Práce dvou mužů ozvláštňuje Ingrid Cerny, která ve svých kolážích, stejně jako Jiří Kolář, pracuje s útržky textů. Ať už jde o čtverečky vystříhané z atlasu nebo jiné knihy, kdy je v každém vypálený vykřičník a na konci otazník. „To téma mě provází dlouho, už od studentských let. I když si je člověk jistý, zbývá stejně vždy nějaká otázka,“ vysvětlila.

Kolář je jí blízký. Pracuje s papírem i dráty, stěžejní je pro ni ovšem textil. Ten studovala ve Vídni na VŠUP. „Je to solitér. Materiály přetváří s fantazií, poezií a trpělivostí. A baví ji to,“ podotkla kurátorka Ingeborg Habereder.

Zásadní je pro Ingrid Cerny text. V práci inspirované konfliktem na Blízkém východě jsou na jedné straně hebrejská písmena a na druhé arabská. Písmo je z obou stran čitelné jako symbol kýženého smíru.

Ačkoli její prarodiče pocházejí z Čech, vystavuje zde poprvé. A má pocit, že se tady zastavil čas. „To může být ale prospěšné, renovace totiž nedopadají vždy dobře,“ zmínila sedmapadesátiletá umělkyně.