Když se zamilujete sto metrů nad nejvyššími mrakodrapy

Na dlažbě leželo čtyřicet mužů v bílém. Hned první větou naplní Timothée de Fombelle svůj záměr, přiznaně půjčený od Alexandra Dumase: chytit čtenáře první kapitolou. Poté, co se jeho román pro dospívající děti Tobiáš Lolness  stal bestsellerem, má nakročeno k dalšímu. Román Vango 
o záhadném chlapci, kterého vyvrhne moře na břeh ostrova u Sicílie, sviští stejně zběsile jako auto Napier-Railton hrdinovy životní lásky Ethel ze skotského Inverness. V češtině nyní vychází díky táborskému nakladatelství Baobab a ve skvělém překladu Drahoslavy Janderové.

Timothée de Fombelle, jehož knihy vydává prestižní pařížské nakladatelství Gallimard, psal román tři roky. Příběh se zrodil na Sicílii a je plný dobrodružných cest po Evropě 
i Americe, do děje zasáhne víc než 50 postav.

GLOSA: Vango rovná se láska

Francouzský spisovatel 
a dramatik představil román na táborském knižním festivalu Tabook. Ve Vangovi se snažil vyprávět vše, co se nevešlo do Tobiáše Lolnesse.

„Píšu vždy knihu, která mi chybí. Je to příběh velké cesty 
a dobrodružství. Román Vango se zrodil z mezer, které byly 
v Tobiášovi. Když napíšu knihu, která se odehrává ve stromoví, rád bych pak psal o něčem, co se odehrává u moře nebo v malém autě, které projíždí Evropou 30. let,“ řekl Timothée de Fombelle.

Slovy přesně laděné anotace se autor románem Vango vrací k osudovému zlomu v životě hrdiny, ztrátě rodičů a dětství, a hledá s ním místo v často krutém světě dospělých, ztracený ráj, dobro a lásku.  Právě láska je tím, oč jde v knize především a co také určí mnoho dějových zvratů. Vango, který škrábe brambory jako dokonale vybroušené osmihranné drahokamy, se s Ethel pozná na palubě vzducholodi Graf Zeppelin, když letí sto metrů nad nejvyššími mrakodrapy…

V románu se prolínají časové roviny, ovšem velmi přirozeně, a postavy skutečné s vymyšlenými. Opravdový nástupce hraběte Zeppelina Hugo Eckener, kapitán vzducholodi, se přátelí s knězem Zefirem, jehož jméno znamená v řecké mytologii boha západního větru 
a dnes se stejně jmenuje moderní rychlovlak. Obojí je velmi symbolické, oběma postavám navíc autor připsal zásadní role. Malá (ale pouze počtem stran) zbyla i na Stalina. Historie zde sice „jen" nerámuje, ale ani vteřinu nenudí.

Další symbolika je vepsána do jedné z Vangových vlastností: miluje výšky, hbitě leze po skalách nad mořem či střechách 
v Paříži a New Yorku. Hrdinové se slabostí pro výšiny autora přitahují, i Tobiáš Lolness šplhal do koruny stromu. Když spisovatele ale jeho německý překladatel pozval na let vzducholodí nad Bodamským jezerem, měl velký strach.

„Rád nechávám své postavy prožívat to, čeho se sám bojím.  Mohla by to být definice literatury: horizontálně žijeme pořád, a proto bychom se pomocí knih měli vydat vzhůru. Ve vertikálnosti je zároveň křehkost života, proto jí dávám tolik prostoru,“  říká Timothée de Fombelle.

Průlet tím, co Timothée de Fombelle rád četl jako kluk, ukazuje, že se vyprávět učil od mistrů. Sám říká, že přečetl vše, co mu přišlo pod ruku, například příběhy slona Babara, obrazové knihy, intrikplné drama Lorenzaccio od Alfreda de Musseta a, samozřejmě, romány Hrabě Monte Christo 
a Tři mušketýři od Alexandra Dumase. „Líbí se mi, jak hned na začátku ukáže, že se čtenář nebude nudit,“ líčí spisovatel, který tradici velkého vypravěče rozvíjí moderně, originálně  a přitom ji ctí.

Příběh pádí ke straně 697 mezi dvěma světovými válkami. Vango se narodil  – opět symbolicky – v roce 1915, stejně jako tři z autorových prarodičů. Končí se v roce 1946 na dně kráteru s fíkovníky. Nejen poslední kapitola Opuncie, ale 
i všechny ostatní dokládají další z mnoha de Fombellových talentů: je mistrem posledních vět. A Vango je z románů, kvůli nimž bude čtenář chodit spát hodně nad ránem a místo snídaně číst, jak to s tím Jonášem spadlým z nebe bude dál.

Timothée de Fombelle: Vango. 704 stran, Baobab 2013, 490 Kč