VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Když spustila fréza, řval jsem k ní druhý hlas, říká Petr Kolář

České Budějovice - Se známým zpěvákem, který 20. června slaví své 46. narozeniny, o dětství v Českých Budějovicích, muzikálech i o panáku zelené v pivu.

20.6.2013
SDÍLEJ:

Zpěvák Petr Kolář, rodák z Českých Budějovic, oslavil 20. června své 46. narozeniny.Foto: Deník/ Václav Pancer

Je to deset let, co nazpíval píseň Ještě, že tě lásko mám. Stal se z ní obrovský hit a jeho definitivně nasměroval do špičky českého popu. Získal již několik zlatých desek, slavíků, Anděla a po Petru Mukovi je jednoznačně nejúspěšnějším jihočeským zpěvákem. Veškerá ocenění bere ale rodák z Českých Budějovic, kterého na podzim čeká druhé turné s Alexandrovci, s nadhledem. „Získat slavíka není můj hlavní cíl. Já jsem odmalička toužil dělat muziku pro lidi," říká Petr Kolář, který 20. června slaví 46. narozeniny.

Vracíte se do Českých Budějovic často?
Vracím se, co mi čas dovolí. Mám tady rodiče, sestru, rodinu… Třikrát, čtyřikrát do roka. Ale mámě jsem nedávno ukázal skype, tak teď v 72 letech šmejdí po internetu a vidíme se aspoň na obrazovce.

Jak vzpomínáte na Budějovice svého dětství?
Moc rád, to byla velká prča. Chodil jsem na základní školu v Čéčově ulici, hodně jsem sportoval, plavání, fotbal, hrál jsem hokej za Motor. Ale kolem 13. roku jsem vnitřně cítil, že musím dělat muziku, pak se místo sportování spíš pil alkohol a honily holky… Moje sestra, která je starší, chodila na piano. Měli jsme malý pokoj, 25 metrů čtverečních, a uprostřed velké křídlo, kde cvičila. A kde si chudák malý kluk měl hrát? Hrál jsem si pod ním a asi podvědomě, jak jsem poslouchal, co hraje… Posléze začala zpívat s folkovou kapelou Nezmaři.

Nezmaři říkají, že hudebně jste vlastně začínal u nich.
Mají pravdu. Když mi bylo 11 let, tak jsem se sestrou chodil na zkoušky Nezmarů, seděl a poslouchal. A kupodivu jsem vůbec nezlobil, bylo to moc příjemné, zpívali francouzské písně, čtyřhlasy. Ale jednou šli po zkoušce do hospody. Bylo mi 13 let a hodili mi do piva panáka zelené, což neměli dělat – maminku jsem pozvracel hned mezi dveřmi a sestra dostala strašný výprask.

A nenapadlo vás někdy zpívat společně?
Ne, nikdy! (smích).

Nechtěl jste do folku?
Mně se folk moc líbí, ale s kamarády jsme chtěli dělat bigbít, být Beatles nebo Rolling Stones. Já chtěl být bubeník, kolem 13. roku jsem do všeho plácal, až jsem dostal bubínek. A od té doby mě rodiče proklínali, protože jsem do něho pořád řezal. Odsunuli mě do prádelny, to se ale zase nelíbilo sousedovi. Měl jsem těžké začátky (úsměv). Ale když člověk musí odmala překonávat překážky, posiluje ho to. Rád taky vzpomínám na rozhlasovou soutěž Rocková liga, kterou jsme v roce 1985 s kapelou Kraken vyhráli. Bylo aktuální téma ekologie, po Vltavě sem pluly kýble pěny, tak jsme udělali píseň Ocelový mrak, a zvítězila.

A byl jste rockerem i v lesním závodě, kde jste pracoval po škole, nebo jste si vzal montérky a pečlivě utahoval šroubky?
Kdybyste viděla ty montérky, to byl rokenrol jako kráva (smích). Takhle pruhované kalhoty neměla v té době ani Metallica. Všem kolegům jsem dával najevo, že mě muzika baví. Když se v dílně pustila třeba fréza, řval jsem k těm strojům druhé hlasy…

Která z muzikálových rolí vás nejvíc bavila?
Za dvacet let jsem dělal asi 15 muzikálů. Nejvíc vzpomínám na tu první, Vlasy, kdy jsem pro tisíc lidí zpíval sólovou písničku. Sice o orgasmu, ale dobrý! Pak moc rád vzpomínám na Hamleta nebo Johanku z Arku s Lucií Bílou, kde jsem hrál jejího milence. Potom Golem, poslední muzikál Karla Svovody, hlavní role zamilovaného panice. To byla dřina… Já jsem vždy hrál klaďase, hezkého, milovaného, který všechny zabije a holky osvobodí. A teď přišla role v rockové opeře Klíč králů, tam jsem za velkého negáče a strašně si to užívám. Není mi vidět do obličeje, jsem černě namalovaný, na hlavě mám něco mezi nádorem a kloboukem. Po letech princů je příjemné si zahrát bubáka.

IVANA ŠIMÁNKOVÁ
Autorka je moderátorka Českého rozhlasu České Budějovice

CELÝ rozhovor najdete v pátečním Deníku

Autor: Redakce

20.6.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Nový titul Jana Cempírka Nejšťastnější generace je o vlastní cestě a hledání štěstí.

Vyhráli jsme životní jackpot, myslí si spisovatel Cempírek

V lihovaru se nepálí líh od roku 2016, brzy se to možná změní.

Lihovar v Blanici je na prodej, včelařům by se mohlo ulevit

Ve středečním vydání představíme prvňáky ze ZŠ a MŠ v Dubném

Českobudějovicko - I tento týden pokračujeme v seriálu, ve kterém představíme všechny prvňáčky z našeho regionu. Pravidelně, a to vždy ve středečním vydání Deníku, najdete snímky dětí z prvních tříd ze základních škol na Českobudějovicku.

Chceme hrát nátlakový ofenzivní hokej, ujišťuje nový asistent trenéra Luboš Rob

České Budějovice – Poprvé se postavil jako asistent trenéra na střídačku prvního týmu ČEZ Motoru a hned slavil Luboš Rob (47 let) vítězství. Českobudějovičtí hokejisté vyhráli ve WSM lize v Litoměřicích 3:2 a ve středu je čeká další venkovní duel v Praze na Slavii (18).

Hledají muže snědé pleti

České Budějovice – Kriminalisté pátrají po 180 cm vysokém Robertu Oláhovi. Snědý muž váží kolem 90 kg, hnědočerné vlasy má po stranách vystříhané a vylepšené nagelovaným čírem.

Cena povinného ručení plíživě stoupá. Pojišťovny na něm tratí

Povinné ručení by mělo podražit. Důvod je prostý, už delší dobu nevydělává a pojišťovny na něm navíc tratí. Kdo zdražení pocítí nejvíce a kdy k němu vlastně dojde, vysvětluje Zbyněk Kuběj, analytik neživotního pojištění Partners.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení