Jen málokterá knižní novinka se ale může pochlubit tak účastnicky mohutnou a spontánní prezentací, jakou byla večerní autogramiáda v českokrumlovském pivovaru za účasti kmotrů Václava Vydry a tamějšího starosty Luboše Jedličky, s hudební kulisou skupiny Papouškovo sirotci.

O novém titulu i o knihách všeobecně jsme si pak povídali s Janem Matějem Krnínským, který je nejen autorem, ale i nakladatelem.

Kdy Balady z Trní vznikly a co bylo motivací k jejich napsání?
Tahle novela vznikla zhruba před třemi roky a psal jsem ji asi rok. Chtěl jsem, aby přinesla čtenáři dobrou zprávu, že to není na světě ještě strašné, jak se všeobecně tvrdí.
Pomáhaly mi k tomu i příběhy mých předků, kteří zažili mnohem těžší doby a nefňukali, jako mnozí dnes. A předlohou pro jednu z hlavních postav byl můj děda.

Ovlivnil dědeček nějakým zásadním způsobem váš život, vaše dětství?
Děda byl velice přímý člověk, mám dojem, že schválně říkal nahlas, co si myslel, aby zabránil intrikám.
Přestože byl zámečník z malé vísky (a zároveň i trochu hříšník a bonviván), přátelili se s ním i právníci, primáři a další tehdejší osobnosti, protože dokázali ocenit jeho přirozenou moudrost a vtip.
Mně teprve nyní, třicet let po jeho smrti, dochází, že právě od něj jsem se naučil vážit si dobrých lidí a od těch, kteří škodí, se bez rozpaků a bez lítosti distancovat.

Proč jste knihu vydal až nyní?
Nejdříve jsem si prostřednictvím několika literárních publicistů ověřil, zda by můj rukopis přijalo i jiné nakladatelství, abych předešel případným nařčením, že mám snazší situaci, když jsem nakladatelem. Teprve pak jsem ji vydal u sebe v Růži.

Jaké jsou první ohlasy na váš příběh?
Musím přiznat, že vynikající, dokonce už po pár dnech přiobjednávaly distribuce další výtisky nad běžný rámec.

A co si myslíte o situaci na předvánočním knižním trhu?
Každé nakladatelství se snaží přijít v této době se svými nejlepšími počiny, pro distributory a knihkupce to jsou takové žně, které jim pomáhají přežít zbytek roku, kdy se knihy stanou pro většinu konzumní společnosti zase drahými zbytečnostmi. Teď si často lidé uvědomují, že kniha je důstojný a ne zas tak drahý dárek.

Jak vidíte nejbližší budoucnost pro klasickou knihu?
Dovolím si oproti jiným tvrzením říci, že zájem o knihy neupadá, ale pravdou je, že v současnosti vychází mnohem víc knih, než tahle malá republička unese.
O to obezřetnější musí být nakladatel při sestavování edičního plánu a vědět, jakou cílovou skupinu chce svými knihami oslovit a proč.
Každý nakladatel si vybral svou práci dobrovolně a nemám rád, když věčně pláčí, že jim stát nebo kraj nepomohou. Mám ověřeno, že když je proč, tak státní instituce pomohou, ale nemohou se angažovat při každém rozmaru nakladatele nebo ještě hůř – autora samonakladatele.
Já se o budoucnost svých knížek nebojím, určitě cestu ke čtenáři najdou – a to je také smysl mé práce…