„Někdy chodí pět lidí, jindy nepřijde nikdo," říká Anna Dašková, jež sedí u dveří ve žluté zimní bundě. Je čtvrtek, jediný den, kdy je dvě hodiny otevřeno. Kamna jedou na druhý stupeň, koště opřené v rohu, dlouhý stůl uprostřed se čtyřmi židlemi okupují dětské knihy – ze 47 registrovaných čtenářů je těch malých deset. „Po roce 1989 přestali lidé číst, to vám potvrdí i v krajské knihovně, propad je víc než 50 procent," glosuje Bohumil Dašek, jenž se o knihy v Litvínovicích stará přes 30 let. A žije jimi: mimo výpůjční dobu zaveze zájemcům knížku klidně i domů.

Knihovna dřív sídlila na úřadě, jenže budova se zbourala a na zhruba tisíc knih zbyla stavební buňka. Přežila již leccos od nájezdu sprejerů až po povodně, na něž upomíná jen mírně zkroucená podlaha.

Kolem 400 knih si jednou ročně půjčí z Jihočeské vědecké knihovny, další rok je zase obmění. Vlastní fond nebudují. „Chodily sem babičky, tak jsem jim koupil Encyklopedii přírodní léčby, jenže si ji nepůjčují," vysvětluje Dašek, jenž pracoval i jako tiskař v Deníku.
Unikátů má 'buňkovská' knihovna víc. V zadních regálech bydlí knihy, jež Daškovi nosí lidé, kteří se jich chtějí zbavit. V dalších policích se mírně práší na tituly, jimiž Litvínovičtí kohokoli rádi podarují. „Pane, vyberte si, vezměte si, jaké chcete, můžete si je nechat," pobízí Dašek kolegu fotoreportéra.

O knihovnu v Litvínovicích, jež nyní sídlí ve stavební buňce, se již přes 30 let stará Bohumil Dašek.

Jiné nabízí  dětem do sběru, jenže je nechtějí, protože za kilogram dostanou korunu. Asi jediná věc, která ho trápí, je, že když se lidé z vesnice odstěhují, často knihy nevrátí. Jinak se zde ale Dašek rád noří do své vášně, ostatně na stole mu zrovna leží Lidé seldwylští od Gottfrieda Kellera. Rozečtené má další čtyři.

„Dřív to byly válečné, ale teď,  jak začne být děj surový, je odložím a čtu něco jiného. Nové knížky mě moc nebaví, i když jako patnáctiletému by se mi líbily: na třetí stránce už jsou 
v posteli a na čtvrté souloží anebo se mordují," líčí.
Originální sídlo knihovny se však již brzy promění v historii. Obec hodlá zbořit vedlejší dům a postavit tam víceúčelovou budovu za 25 milionů, kam by se knihy přesunuly. A Daškovi by to asi uvítali. Byť velcí čtenáři, nové knihy nekupují, protože už je nemají kam dávat…