Na nádvoří plane oheň, lidé postávají s kelímky piva, z reproduktoru se ozývá nahrávka recitujícího básníka, na stolku leží kniha vonící novotou a kouřem, která už už čeká na křest. Je před Vánocemi a v Galerii Dox v pražských Holešovicích se sešli přátelé a známí v listopadu zemřelého básníka Ivana Martina Magora Jirouse z Prostředního Vydří na Jindřichohradecku.

Křest knihy Aby radost nezmizela – Pocta Magorovi se konal ve středu 21. prosince, tedy v den, kdy Prahou prošel desetitisícový smuteční průvod, který doprovodil zemřelého prezidenta Václava Havla na Hrad. Mnozí z těch, kteří šli v průvodu, se teď večer znovu setkali, aby oslavili oba zemřelé muže spojené tvorbou i vězením s disentem a kulturou, která se nedala zastrašit ani umlčet socialistickými šablonami.

Polibek od knížete
Knihu křtil ministr zahraničí Karel Schwarzenberg spolu s politickou vězeňkyní Irenou Vlachovou – Šimonovou, zavřenou v roce 1949 na 25 let za velezradu.
„Knihy se nemají polévat, tak ji raději políbím,“ řekl Karel Schwarzenberg se šampaňským v ruce, který se znal s Ivanem Martinem Jirousem už od konce 80. let, pomáhal mu a podporoval ho.

Mezi přítomnými byli členové skupiny Plastic People of the Universe Vratislav Brabenec a Josef Janíček. Je tu i Pavel Zajíček z undergroundové skupiny DG 307, který byl s Ivanem Jirousem v roce 1976 odsouzen v procesu proti undergroundu. Jejich odsouzení vyvolalo odpor a přispělo ke vzniku Charty 77.
„Martina znám od počátku 70. let,“ vzpomíná Pavel Zajíček. „Pak jsem ho během dalších let, kdy jsem žil jinde, nepotkal. Ale stále ležel ve mně, ať jsem žil kdekoliv. Což je i teď, kdy už není. Martin ve mně stále žije,“ svěřil se Pavel Zajíček.

Křest knihy byl naplánovaný ještě před náhlou smrtí Václava Havla a jeho organizátoři se shodli na tom, že státní smutek akce připomínající památku velké osobnosti undegroundu nenaruší.

„Václav Havel měl kulturu rád a určitě si nepřeje, aby se akce kvůli jeho smrti rušily,“ shodovali se lidé při vzpomínkovém večeru. Modlitbou ho začali kněží Ladislav Heryán a František Lízna, který byl za socialismu vězněn.
Na jeho úvodu zpěvačka a Ivanova přítelkyně Dáša Vokatá zahrála písně do nebe pro Magora i pro Václava Havla. Na večeru se sešly desítky přátel, z nichž mnozí do sborníku přispěli svými vzpomínkami.

Knihu Aby radost nezmizela sestavila a vydala Monika Vadasová-Elšíková. Součástí je i soustrast Václava Havla, kázání salesiánského kněze Ladislava Heryána, fotografie Ondřeje Němce a nevydané rukopisy Ivana Jirouse.
Vzpomínkou do sborníku přispělo více než třicet lidí, například Jirousovy děti, žena Juliána, evangelický kněz Sváťa Karásek, Petr Placák, Vladimír Merta, František Lízna nebo saxofonista Plastiků Vráťa Brabenec.

„Sborník vznikl po náhlé smrti básníka, rebela a manažera Plastic People Ivana Martina Jirouse, který si odseděl v nejdrsnějších komunistických žalářích osm a půl let vězení,“ říká vydavatelka Monika Elšíková, která s Ivanem Jirousem připravovala filmový projekt Underlika.

Radost nemizí
Listopadová smrt Ivana Jirouse zasáhla mnoho lidí. Na pohřbu v Kostelním Vydří se 19. listopadu sešli lidé z celé republiky.
„Přijel jsem z úcty k Martinovi,“ prozradil zpěvák a muzikant Josef Dušek z Tábora.

„Párkrát jsem s ním seděl v hospodě, jako možná každý z nás, co tady teď jsme. Oslovily mě jeho verše a hlavně jeho duchovní výraz. Rozhodně jsem si v sobě nesl jeho texty. Jeho poezie pro mě vždycky byla modlitbou. Asi nejvíc mě na něm zaujala jeho úcta k Panně Marii a k Pánu Ježíši,“ přiznal Josef Dušek.
I jemu je určena knížka Aby radost nezmizela – Pocta Magorovi.