Pacifik vystupuje v současné době ve složení Tony Linhart – kytara a zpěv, Helena Maršálková – zpěv, Marcela Voborská – zpěv, Honza Frühwirt zvaný Andělín – kytara a zpěv.

Mezi jeho největší úspěchy patří Zlatá Porta z roku 1975 a zlatá deska, kterou dostal za více než padesát tisíc prodaných kusů elpíčka Stopy sešlapanejch bot, na kterém zní nejlepší kousky z osmdesátých let. O skupině i vztahu k jižním Čechám jsme si povídali se zakladatelem skupiny a jejím šéfem Tonym Linhartem.

Dočká se českobudějovické publikum nějakých novinek?
Určitě, zazpíváme několik nových písniček, které tady lidé ještě neslyšeli.

Jak vlastně vznikl název skupiny Pacifik?
Tak to bylo podle vyhlášené lokálky, která jezdí údolím Sázavy mezi Prahou a Čerčany a proto se jí říká Posázavský Pacifik. No a to k na konci nás zachránilo, protože kdybychom byli Pacific, tak nám určitě nařídili přejmenování, jak se to stalo jiným kapelám za normalizace v sedmdesátých letech. Oni si soudruzi asi řekli, jo, je to podle toho vlaku, tak to může zůstat.

Je pro vás lepší, že nyní hrajete v komornějším složení než dříve?
Jeden čas nás bylo i osm a nyní jsme se ztenčili na půlku. Určitě je to lepší. Za prvé je to, jak já říkám, úsporná varianta, protože se všichni vejdeme do jednoho auta a za druhé ve skupině nyní působí to nejlepší, co může být.

Po odchodu Františka Nedvěda juniora k vám přišel Honza Frühwirt Andělín, jak jste se k němu dostali?
Doporučila nám ho vdova po Wabi Ryvolovi Saša Ryvolová, že je to skvělý kytarista a zpěvák. Měla naprostou pravdu, protože on mezi nás výborně zapadl, Pacifik pokračuje dál a já přestal přemýšlet, do kterého pražského parku budu chodit krmit holuby.

Prospěla Pacifiku společenská změna v listopadu 1989?
Určitě ano, protože nastala svoboda a skončila cenzura a různé další šaškárny. Například bez souhlasu našeho zřizovatele Pražského kulturního střediska jsme nemohli nic dělat.
Pravidelně nás čekali takzvané kvalifikační zkoušky před komisí, ve které seděli experti jako strýček Jedlička. Zkoušky měly i politickou část a také se nám stalo, že třeba Maršálková nevěděla, proč se střílelo z Aurory. Ovšem kdysi neprospěl náš bývalý člen Miloš Tůma, který prohlásil, že NDR je sovětská okupační zóna a hymnu Kde domov můj složil Bedřich Smetana.
Zkoušející to tenkrát nevydržel a utekl. Inu, každý máme občas výpadky, to se stává, ale je těžko pochopitelné, že s něčím takovým otravovali umělce.

Jaký je váš vztah k jižním Čechám?
Velmi dobrý, moc se nám tady líbí. Já sám mám chatu na Jindřichohradecku u rybníku Velká Holná, kam často a rád jezdím.

Můžete prozradit vaše plány do budoucna?
Rádi bychom natočili nějakou desku live tedy na živo, ale to je zatím ve stadiu úvah. Určitě se však do toho někdy pustíme.