Byl to symbolický závěr. Mírně patetická slova Můžeš zachránit svět, pak si podali ruce, chytli se kolem ramen, úklona, poklusem pryč z jeviště a konec. Ne však jen jednoho koncertu, ale skoro třicetiletého společného hraní a spolubytí. Poslední kapitolu ohlásili písničkáři Vlasta Redl, Slávek Janoušek a Jaroslav Samson Lenk a 27. dubna ji v českobudějovickém DK Metropol dopsali. A předvedli zde všechno to, pro co je publikum miluje a díky čemu poslední koncert posledního turné vyprodali: hitové a poetické písně, vtip, vzájemné špílce, improvizace, dar páchat voloviny a zároveň dojímat.

Pět minut po sedmé zamířili k pódiu ze zadní části sálu. Zpívali Jdou koledníci/ mají z nosu svíci a ještě než došli k jevišti, začali diváci tleskat do rytmu…

Jaroslav Samson Lenk.„Střihneme si, a kdo prohraje, začne,“ rozhodl Redl. Smůlu měl Samson. Pobavil historkou o svém jméně (Maminka mi řekla Járo, slav, a já od té doby nepřestal), stylově dal pak první píseň Jaro. Amazonku s ním již zpíval celý sál. „Budějovice mě hodně poznamenaly, zvlášť pivo Samson, to mělo hodně blízko k šaratici,“ vzpomínal, přidal zážitek, jak spal u Hlaváčů (Tonda Hlaváč, kytarista Nezmarů – pozn. red.) v zahradním domku, když ho vyhodili z intru. Vyprávění, jak jezdí s dědky na vandry, podpořil písní Pochod velmi přezrálých mužů, v rychlejším tempu, „aby se to dalo hrát, i když máte Parkinsona.“

Divácký sbor otestoval i Slávek Janoušek v písni Halleyova kometa, rozesmál starou, ale nestárnoucí peckou Škoda 1000 MB a lehounce dojal s novější Každý potřebuje otce. Vlasta Redl načal svůj sólový trojblok s Vracaja sa dom,  tradičně jen s mandolínou a zpěvem bez mikrofonu. Než spustil Rehradice, žertoval, že Samsonovi zkrátí honorář, protože v jedné sloce Amazonky nezpíval, ale vzápětí dodal: „Tak ať taky nežeru,“ a zpívalo se davově. Jako klaun se Redl projevil i v Příteli, před níž si do kláves naprogramoval bicí a sólem na ně písničku zakončil.

Vlasta Redl.Jako trio zahájili druhou část večera jednou ze svých nejlepších písní Naděje a touhy. A byla snad jediná, kterou ani na vteřinu nepřerušila žádná z legrácek. Při Mane nobiscum domine, kdy opět sál rytmicky tleskal, prováděl kašpařiny Samson; hrobové ticho při teskné V půl osmé rozstřelil Janoušek svou novou slokou (složenou jen z hm…), což Redl glosoval: „Konečně napsal něco, čemu každý rozumí.“ Janouška pak 'skolil' ještě jednou, dvojverším Vyklonil se z okýnka/ vyhřezla mu plotýnka.

Pánové se prostě velmi dobře bavili, jak se na rozlučkový večírek sluší. Scénku sehráli Janoušek se Samsonem v křehké Hrála mi Julii: jeden v ruce zvoneček, druhý kytarový futrál, chodili po jevišti a oznamovali takto všechna dívčí jména, do nichž se hrdinovi písně jeho milá měnila, včetně paní D'Artagnanové a Ježibaby. Všichni tři se prostřídali rovněž v rolích vokalistek, čemuž se posluchačstvo vděčně smálo.

Vlasta Redl, Slávek Janoušek a Jaroslav Samson Lenk (zleva) odehráli 27. dubna 2014 v DK Metropol poslední koncert svého posledního turné.

Budiž zdůrazněno (aby čtenář nemyslel, že se z folkařů stali baviči): všechny opičárny sloužily jen jako podmalba. Hlavní byly samozřejmě písničky, z nichž dobrá polovina patří ve folku ke klasice žánru. Jistě i proto je jejich autoři  odlehčují, což byl též případ prvního přídavku Zase nic, kde si nejdřív Janoušek sedl Samsonovi na klín a potom si zatančili valčík.

„Byli jste dobré publikum,“ děkoval Redl před druhým, opět hodně bouřlivě vyžádaným přídavkem. „Bylo to jako, kdybyste byli s někým v uranových dolech. Ale práce to nebyla,“ shrnul Samson hraní s kumpány poté, co mu  popřáli k svátku mnoga ljeta.

Škoda, že ta léta končí. Dvojnásob škoda, že končí proto, že se dva z písničkářů nepohodli a jeden z nich už nechce pokračovat. Jako by je snad dostihla slova „v imaginární hospodě cítíme tu vadu…" Před publikem ale své odcházení zvládli skvěle. Hoši, děkujem'.

Jaké písně zazněly1. Jdou koledníci
2. Jaro
3. Amazonka
4. Pochod velmi přezrálých mužů
5. Škoda 1000 MB
6. Každý potřebuje otce
7. Halleyova kometa
8. Vracaja sa dom
9. Rehradice
10. Příteli
11. Naděje a touhy
12. Emigrantův valčík
13. Mane nobiscum domine
14. V půl osmé
15. Napotřetí
16. Provizorium
17. Hrála mi Julii
18. Zůstat tam, kde jsem
19. Kdepak jsou
PŘÍDAVKY
20. Zase nic
21. Imaginární hospoda
22. Sto barevných slov