Písničkář Václav Koubek je osobitým umělcem, jehož tvorba si během letitého vývoje našla široký okruh obdivovatelů, ale i pochybovačů a kritiků. Nová a v pořadí již devátá deska interpreta nazvaná Avé na této věci jistě nic nezmění. Třináct nových písní prezentuje typické Koubkovo šansoniérství s nezaměnitelným vokálním projevem, místy poněkud kostrbatou, ale přesto šmrncovní poetikou a všudypřítomnou hospodskou náladou podporovanou „dechem“ akordeonu.

Na nahrávce se kromě Koubka podíleli kytarista Jan Ponocný, saxofonista Jaroslav Jeřábek, bubeník Pavel Fajt a zpěvačka Karolína Kamberská. První dva jmenovaní také jako autoři hudby.

Skladby jsou kompozičně i výrazově docela krotké a poměrně dobře se poslouchají. Nalezneme zde svižnější, chytlavé kusy jako úvodní Nikdo nikdy či předposlední Zním, stejně jako klidnější písně typu Opři se. Druhou kategorii reprezentuje mimo jiné i rytmicky zajímavá Nebruč s pěknou melodickou figurou v refrénu.

Textům nové desky, často milostným a lyrickým, v žádném případě nelze vytknout nedostatek humoru. Svědčí o tom povedená „opilecká“ píseň Tonda o dívkách tančících salsu, zatímco Tonda spí. V dobrém slova smyslu groteskně působí skladba Abrahám, v níž přitlumený hudební doprovod s kráčivým basem, kytarovými přiznávkami a pochodovými bicími výborně souzní s verši typu: „Abrahám jde krajinou, dlouhou holí křísí zem“.

Těžiště estetického výrazu písní Václava Koubka však nespočívá pouze v textech, ale především v jejich interpretaci. V tomto smyslu si milovník písničkářova vokálního stylu samozřejmě přijde na své i na této nahrávce. I nezaujatý posluchač však musí uznat, že Koubkův zpěv, někdy spíše deklamatorní projev blížící se mluvené řeči, charakteristický častými hlasovými deformacemi a množstvím drobných intonačních nuancí, dodává každému slovu nový rozměr a v celku působí maximálně sugestivně.

Hodnocení Deníku: 70%

JAN BLÜML
Autor je muzikolog