"Křeček čumí dementně, otráví ho decentně"

Lamentace nad muchničkami, šestiletý tramp Malý Henry i 17letá slečna, které by mohla hudební vášeň závidět i Norah Jones. Soutěž Dětská Porta a její republikové finále měla v Praze 'barvy všecky' a ještě nějaké navrch. V bohnickém Divadle Za plotem se 30. a 31. ledna 2015 potkalo několik set dětí a Jihočechům přinesla větší než malé množství radosti: dvě první místa a jedno stříbro.

Skupina JaNik z Malont skončila loni druhá a teď zopakovala vítězství z roku 2013. Písní Pár minut zaujala tak, že jedna porotkyně si ji natočila a video zavěsila na facebook. A na to, jak děti daly Hotel California včetně předehry a dohry, by s obdivem hleděli i Eagles. „Zvládly to velmi dobře, ocenil bych proaranžovanost, vůbec to nebylo triviální,“ řekl jeden z porotců, písničkář Jan Řepka.

Soubor vede Josef Menšík z kapely Exfanta, která svého času zvítězila na festivalu Zahrada. Porta pro něho a jeho žáky znamená mnohé. „Výlet do Prahy, ukázat se jinde než v našem mikroregionu, nabrat zkušenosti, kterých je vždy požehnaně, hezké prázdniny.“

Další zlato směřuje do Strakonic. Tam se v ZUŠ učí na kytaru Rudolf Prušák – jinak též nadšený hokejový centr – a jde mu to tak dobře, že získal i cenu portálu Kytary.cz. „Asi 50 roků předtím, než jsem začal uvažovat o tom, že se narodím, vznikla v Divadle Semafor píseň Malé kotě, a tu vám teď zahraju…,“ zahlásil při svém bloku a porota pak hodnotila, že to bylo o několik tříd jinde.

Jihočesko bodovalo ještě díky krumlovské kapele Votka. Jako příjemný zpěvák se předvedl Karel Smeykal, jediní měli v sestavě violoncello a dali mu prostor. I další Jihočeši prokázali, že kraj je folku a spol. zaslíben: Vojtěch Smolík, výrazný zpěvák The Happy Family, zručná pianistka Magdaléna Cihlářová, a když začal zpívat Adam Trešl, reagovala porotkyně Jana Tippmannová: „No nejsou ti Jihočeši dobří? Jezdil sem Pavel Malhocký, vozil dcery, to bylo vždy zajímavé,“ chválila.

Jihočesky začala vlastně celá Dětská Porta – jako první písnička v pátek zazněla Bouře od Nezmarů. Jinak, jako loni, kraloval Tomáš Klus, jeho písně se sálem nesly pětkrát. Tentokrát ho ovšem co do četnosti dorovnal Čechomor a čtyřikrát si mohl divák broukat Nohavicu, Nedvěda a Nezmary. Zpíval se ale i Slunečný hrob, Nářek převozníka či píseň z pohádky Tři bratři. A ještě dvě statistické zajímavosti: objevila se jedna banjistka a osm skupin mělo baskytaristku!

Pláčů nad nešťastnou láskou, začasté s akordem A moll, se zrodilo tradičně požehnaně. Mladí prostě trpí, příklad za všechny z písně Zamilovat se do lháře od Miroslavy Volfové. „Bylo to krásný, ale už je to pryč/ zamykám srdce na tajnej klíč.“ Patnáctiletý Alan Paclík šel ještě dál, v písni přiznal, že si kvůli své milé změnil image.

Mnozí se ovšem snaží vtipkovat a daří se jim to. Julie Petříková, která chce být tatérkou v Los Angeles, nadchla hříčkou Hlodavec o sestře, jež nemá tato zvířata v lásce. „Křeček čumí pěkně dementně/ ráda by ho otrávila decentně“, a scénu, v níž sestra nebohého mazlíka rozšlápne, ilustrovalo dvojverší: „Rozbila jsem si pusu/ o tu malou hrudku hnusu.“

Luxování i Bravíčko

U Nohavici se inspiroval René Matlášek, který se začíná prosazovat v Hollywoodu. Hlediště roztleskal při refrénu Vykřičnik, vykřičnik, vykřičnik, Ostrava! a slovy „Z důvodu finanční krize/má úředník vize/ že všechno se vrazí/ na Baníček v lize.“

Jako vděčný terč slouží škola. V maturitním protestsongu konstatovalo Duo My, že děkuje za biflování, kapela Made by Parents veršovala: „Prý jsme na výběrový škole/ mně to spíš přijde jak minový pole“ a přidala zábavný song o celebritách z Bravíčka. Nenávist k činnosti, kterou nesnášejí všichni puberťáci, luxování, vyzpívala Kristýna Rozsívalová, s muchničkami si to rozdal Pavel Kohn: „Chopil jsem se meče/ z malých Pičurinek/ kečup proudem teče…“

Oddíl Mláďata doprovodil píseň Prší, prší kreací se třemi deštníky, jindy se na pódiu jako talisman objevil plyšový medvěd. Kapela Jen tak zpívala o plné vaně čokolády, Kateřina Štolbová o chuti na ananas, Andrea Hekrlová oznámila, že je mimoň, načež překvapila poezií: „Můžeme uvařit vzduch hned v květu/ kouknem se do ráje klarinetů.“ Volba repertoáru ovšem přinášela i půvabné paradoxy, třeba když 11letá slečna líčila, že ta naše hospoda je pěkně stavěná.

Do škatulky úkaz spadá Jindřich Onufer neboli Malý Henry. Šestiletý člen trampské osady Štíři dorazil v širáku a hra na kytaru mu přinesla čestné uznání. Podobně nadchli klučíci Tři od skály, mj. sólem na trubku ve skladbě Johnnyho Cashe Ring of Fire.

Hodnoceno osobně, zůstává v paměti nemálo vystoupení velmi dobrých, dokonalost sester Hejdových, odpich a sezpívané sbory kapely Motýlí defekt a jedna kůže husí. Ta se dostavila, když ke klavíru sedla Irena Petříková. Nejdřív odlehčila písní Já mám rybu, kterou o svém nachlazení napsala den před soutěží, pak do písně Te Amo vpravila něhu, náboj i ztišení. A vrchol: její verze Take Me Home, Country Roads, kdy s kapelou New Status rozvolnila Denverův velehit až do šansonu a přidala mu neslyšenou křehkost. Zisk? Autorská Porta, Zlatá Porta a zlato v kategorii 15 – 19 let.

Jedna věc je na Dětské Portě jedinečná: jak si mladí navzájem fandí. A paří spolu i v noci; hudební mejdan táhli žáci jabloneckého studia Kokos a brali to od klasiky Panenka, Severní vítr a Rána v trávě přes rock'n'roll Na kolena, Nad stádem koní od But až po Dobráka od kosti či kabátí Colorado. Odpověď Míšovi Leichtovi z Copu, když se z pódia před písní Pár minut dětí zeptal: „Dáme to?“, byla jasná. Daly. A skvěle.