Na koncertu Plastiků počátkem dubna nechyběli ani Tomáš a Vladana Hallovi z Českých Budějovic, kteří tu byli i před 36 lety. Tehdy o sobě ale ještě nevěděli. „Koncert se mi líbil a určitě stálo za to si na něj tolik let počkat,“ usmívá se Vladana Hallová, které tenkrát bylo sotva 16 let.

„Kruh se uzavřel a je to dobře. Při koncertě jsem si na tehdejší události nevzpomněla, ale před ním ano.“ Po koncertě ji tenkrát někdo udal, za účast ji vyhodili z českobudějo­vického gymnázia. Tomáše Hallu pak kvůli koncertu vyhodili na hodinu z Českého rozhlasu, kde dělal technika.

Spokojený s atmosférou zakouřeného sálu s rozbitými parketami, oprýskaným stropem a s portréty Gustáva Husáka i Julia Fučíka na stěně byl klávesista Plastiků Josef Janíček. „Hrálo se nám tady dobře. Měl jsem docela dobrý pocit, už když jsme přišli do sálu. Vypadalo to hned na pěknou atmosféru. Možná bylo pro lidi trošku blbý, že jsme byli na zemi a lidi nás pořádně neviděli. Ale jinak to bylo výborný. Byli tu samý bezvadný lidi, přišlo přes tři stovky platících. Akce se povedla.“

Josef Janíček přiznává, že i pro něj byl koncert něčím, co navazuje na předešlé události. „Kupodivu jsem ho trošku jako pokračování bral. I ostatní si uvědomovali, že koncert s tehdejší akcí nějak souvisí. My teď hrajeme docela dost. Koncert je někdy dobrý, někdy horší. Tady dnes dopadl dobře i díky výzdobě, která s tehdejší dobou nějak souvisí. Což je docela příjemný.“