Dědeček Áda Kubata, kapelník populární Iglovanky, v jejíchž aktivních řadách se také poznali Mariin tatínek a maminka, sestra flétnistka na konzervatoři, to všechno jsou body vytyčující cestu neomylně směřující k hudbě.


Marie, dnes studentka Českého reálného gymnázia, navštěvovala Základní uměleckou školu Piaristická už od předškolního věku. Ke klavíru, z něhož bude za měsíc absolvovat, se po třech letech na návrh maminky přidal i zpěv. „Na zpěv chodím k paní učitelce Janě Mikulášové a chci v něm pokračovat i nadále. Začínalo se tradičně s lidovkami, postupně přibývaly komorní věci, duety a od předloňska funguji i v komorním kvartetu,“ říká Marie, která se může pochlubit i řadou úspěchů v krajském a celorepublikovém měřítku.


Například před čtyřmi roky byla druhá v kraji v sólovém zpěvu a s Lenkou Mikulovou si vyzpívaly jako komorní dueto zlato v celostátní soutěži. Úspěšný loňský rok jí přinesl první místo a titul absolutního vítěze v kraji a třetí stupínek v republikové přehlídce. S komorním kvartetem pak rovněž v celostátním měřítku obsadili první příčku, ale dosáhli i na ocenění absolutního vítěze soutěže. A kromě toho zabodovala také jako vítězka loňského Zlatého mikrofonu, což je soutěž ve zpěvu populární hudby.


„Do posledně jmenované soutěže jsem se přihlásila spíš kvůli kamarádům, kteří do toho šli. Není to právě moje parketa, přednost dávám komornímu zpěvu a z populární oblasti pak spíš starším věcem a muzikálům, které mají myšlenku, hloubku a nosnou melodii, se kterou se dá víc pracovat. Ale do takových soutěží jako SuperStar bych nikdy nešla,“ svěřuje se mladičká hudebnice. A její slova potvrzuje i výběr písniček, s nimiž se probojovala až na vítězný post – Roň slzy a Loudá se půlměsíc. Své prvenství v letošním Zlatém mikrofonu však obhajovat nebude, protože v termínu jeho konání jede se třídou na výlet do Kalábrie.


Ale jinak si ráda zazpívá a zahraje na kytaru u táboráku, když je čas, hrají se sestrou čtyřručně na klavír a má i řadu dalším zájmů jako každý současný mladý člověk. K jejím koníčkům patří rovněž divadlo - je členkou divadelního kroužku pod Domem dětí a mládeže a jejich představení našlo prezentační scénu v sále E.ONu na Lannově třídě. Letos by nás měl soubor překvapit hrou Rozpaky zubaře Svatopluka Nováka.


S hudbou a zpěvem Marie sice počítá jako se samozřejmou a nedílnou součástí dalšího života, ale svou profesi na ní stavět nechce, i když jeden čas o tom také uvažovala. O zaměření vysoké školy po skončení gymnázia ještě není přesně rozhodnuta, ale zcela určitě to bude humanitní obor. „Chtěla bych být v neustálém kontaktu s lidmi, komunikovat a pracovat s nimi. Možná v managementu. A hudbu si nechat jako koníčka a velkou lásku. Zpívat a hrát si z radosti, proto, že mě to baví a těší, a ne proto, že musím, že je to moje zaměstnání,“ dodává ještě na závěr s takovým přesvědčením, že mi je jasné, že to není pouhý rozmar, ale dobře promyšlené životní kroky.