Ačkoliv nástup do technického úseku Jihočeského divadla považoval Petr Veselý původně za provizorní řešení, dneska už zde působí pětadvacátou sezonu. A zcela určitě ne poslední – divadlo si ho totiž za tu čtvrtku století dokonale osedlalo a zalezlo mu hluboko pod kůži.

Je mu již naprosto jasné, že tahle práce se nedělá pro peníze, ale z fandovství, z lásky a z pocitu příslušnosti k něčemu, co přesahuje pojem zaměstnání. Nakonec, jak sám Petr Veselý říká, kulisáctví ho naučilo milovat divadlo a najít cestu především k vážné hudbě a opeře, pro jejíž zázemí vlastně pracuje.

A není to práce zrovna nejlehčí – kulisáci přicházejí do divadla první a poslední odcházejí, na nich leží odpovědnost za to, že všechno na scéně po této stránce klapne, že se při zájezdech naloží do aut všechno potřebné nejen pro scénu, ale i pro orchestr či balet.

Důležité je znát scénář, vědět kdy a co přestavovat, co přinést, co odnést, co otočit – a to všechno rychle a bez zádrhelů, nejednou i na otevřené scéně. Při zkouškách stejně jako při oficiálních představeních, bez ohledu na víkendy nebo svátky. A to nemluvím o technické náročnosti, pro operu zejména příznačné. Úspěšnost celého představení závisí nejen na hereckých výkonech, ale také na souhře v technickém týmu či s herci samotnými. Důležitý pro všechny je však konečný efekt – jak vše vypadá jako celek z pohledu diváka.

„Někdy je na kulisáky nahlíženo jako na zkrachované existence, ale to zdaleka není pravda. Touhle profesí se živily i takové osobnosti jako třeba Václav Havel nebo Bohumil Hrabal. Valná většina z nás má středoškolské vzdělání, a když se rozhlédnu kolem sebe, vidím v našich řadách i další úspěšné lidi - například Petra Honce, někdejšího hudebníka skupin Oceán a Shalom, skvělého textaře a básníka, kterému nedávno vyšla kniha…“ obhajuje prestiž své práce Petr, v současnosti vedoucí pracovní čety a zástupce jevištního mistra technického týmu pro operu.

„Jsme stmelená parta, bez problémů ve vzájemných vztazích. Stejně dobře vycházíme se souborem nebo se šéfem opery, se kterým si výborně rozumíme.“

Navíc se členové techniky nejednou zapojují do představení jako statisté nebo postavy s maličkými „štěky“. Je to jedna z mála příležitostí, kdy může být kulisák záměrně vidět a publikem vnímán. „Naše profese má i další klady – mimo jiné také setkávání s legendami divadelní scény, které divák zná jen z jeviště nebo televizní obrazovky. Máme možnost nejen pozorovat jejich práci, ale sami se na ní i podílet při jejich hostování nebo při zájezdech mimo domovskou scénu. Chodím se rád dívat do zákulisí a myslím, že mě to nikdy neomrzí – ono je to totiž pokaždé přece jen trošku jiné… Štěstí má Jihočeské divadlo i na hostující režiséry – z poslední doby můžu jmenovat například Jiřího Menzela, Jana Kačera anebo aktuálně Zdeňka Trošku, se kterým je úžasná spolupráce v nesmírně přátelském duchu. Mám také moc rád představení před otáčivým hledištěm v Krumlově – dobrovolně se vždycky hlásím na práci na celé léto, ten zážitek z plenéru je prostě nenahraditelný,“ vyznává se Petr Veselý ze svých lásek, k nimž patří nejen opera, ale také opereta či muzikál.

Ale prim v tomhle soukromém výčtu vede podle jeho slov Antonín Dvořák a jeho Rusalka, která je zejména v plenérovém provedení úchvatná. Ale kdyby vám měl Petr vyjmenovat všechny inscenace, které se mu zapsaly do paměti i do srdce, asi bychom popsali ještě hodně papíru…