Jedenáct mladých autorů z pěti zemí připravilo poctu ke 100. výročí narození básníka, výtvarníka a překladatele, 
s nímž galerie spolupracovala a jehož dílo představuje v druhém patře pod názvem Ostatky ráje. Obě kolářovské expozice zde zůstanou do 11. ledna.

Pocta vznikla při Visegrádském sympoziu. Ta pořádá galerie přes deset let a téma Jiří Kolář bylo zatím nejsilnější. „Sympozium posouvá pro Český Krumlov povědomí o současném živém umění. Zajímavé je, že i když dáte umělcům téma, které nemá 
s městem nic společného, tak se jim tam vplíží, Krumlov má strašnou sílu. Jsem ale  moc ráda, že i těm, kteří sáhli po Krumlovu, se tam Kolář dostal," řekla Hana Jirmusová Lazarowitz, ředitelka Egon Schiele Art Centra.

Hodně ji oslovila Toy_Box, která se věnuje streetartu, ilustraci a je i ochránkyní zvířat. Vidí v ní zástupkyni nové generace, která konečně přinese do umění něco nového, po letech konceptů, které ve své podstatě nic neřeší. „Pozoruhodné je propojení jejího díla s životem, přínos vidím 
i v tom, že řeší dost vážné otázky: pracuje například na komiksu o smrti své kamarádky," řekla ředitelka.

Pocta Jiřímu Kolářovi v Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově.V Krumlově má Toy_Box zatím největší streeartový projekt It's so selfie(sh). Jiří Kolář ji inspiroval zejména použitím papíru. Několik postav v nadživotní velikosti inspirovaných turisty, jež 
v Krumlově vyfotila a pak nalepila na zdi, je z papíru, a to 
i pro jeho pomíjivost a zranitelnost. Odráží podle ní lidskou podstatu. Nápisy, které přidala, mluví jasně:
- Pořiď si fotky, vymaž vzpomínky.
- Vzpomínky nejde vyfotit.
- Na všech svých selfies vypadáš tak opuštěně.
- Kup si nový foťák, budeš na facebooku vypadat šťastnější.

Jde jí o to, že si lidé neodvážejí z Krumlova opravdové zážitky, jen se na město dívají skrz fotoaparát. Plánuje ještě Sněhurku, která si dělá „selfíčko" a ptá se zrcadla, kdo je na světě nejkrásnější. Doufá, že se nad tím turisté zamyslí.

„Když jdete do hospody, vidíte, že než lidé začnou jíst, 
s jídlem nebo s věncem piv se vyfotí. Přemýšlela jsem, jestli se moc nefotí na úkor prožívání. Nekritizuju, vím, že to děláme všichni. Lidé ale nejsou tak rozesmátí, jen předstírají štěstí pro jeho prezentaci na facebooku," řekla Toy_Box.

Vztah k turistům se při sympoziích v Schiele Centru objevuje opakovaně. Tentokrát se projevil ještě v díle Rakušana Ericha Plettenbachera. Své černé dřevěné reliéfy nazval Potěmkin. „Kritizuje masový turismus v Krumlově, podle jeho názoru ničí město," řekl Stewart Aitchison, člen představenstva galerie.

V dalších dvou případech zpracovali autoři, kteří se věnují streetartu, fenomén města. Tetované boty vystavují Áčka, jak si říkají Artur Magrot a Alessandra Svatek. Ti se v Krumlově proslavili koláží Lovci na fasádě Schiele Centra, kvůli nimž hrozila galerii pokuta od památkářů. Teď se snažili dojít k tomu, jak by Jiří Kolář mohl pracovat dnes.

„Zvolili jsme boty, protože Jiří Kolář byl ve Skupině 42, která se zajímala o města, což je společný jmenovatel naší práce, streetart je spojen 
s městem. Použili jsme boty od Bati, jednoho z mála Čechů, kteří ve světě opravdu zarezonovali podobně jako Jiří Kolář. Mě moc zaujalo, že na objekty, které dělal, se dá pohlížet jako na básně," řekl Artur Magrot.

Pocta Jiřímu Kolářovi v Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově.

Jiří Kolář pracoval s koláží, básněmi i písmem. Na to vše odkazuje práce umělce, který si říká Epos 257 – dlažební kostky oblepené básničkou. „Je o tom, jak je Praha 'kulturní'. Báseň je vzkaz magistrátu obalený v kostce, vzkaz prohození oknem," popsal Epos 257, který je známý mj. díky akci, kdy barevnými střelami pálil na bílé billboardy.

Pocta Jiřímu Kolářovi má ale i jiné než jen angažované podoby. Judit Szabó z Maďarska vystavuje čtyři návrhy pro sérii gobelínů; její krajanka Tünde Újszászi šla v Kolářových stopách s dílem Čtverec, 
z recyklovaného papíru a konopného provázku. „Na experimentálních kolážích Jiřího Koláře mám ráda rytmus a pohyb pravidelných proužků. Ty byly mojí hlavní inspirací," řekla Tünde Újszászi, pro niž papír znamená dočasnost, neb podoba díla se s plynoucím časem proměňuje.

Podobně jako Jiří Kolář postupovala i Katarzyna Kaja 
z Polska. Stejně jako on použila do koláží noviny. „Zajímá mě autoportrét a byla jsem nadšená, když jsem zjistila, že vytvořil v roce 1979 sérii autoportrétů."