Letní kino České BudějoviceČervenec
11. 7.     Ecce Homo Homolka
12. 7.    Revival
17. 7.     Příběh kmotra
18. 7.    Mafiánovi
24. 7.     Vejška
25. 7.    Rivalové
31. 7.    Marečku, podejte mi pero

Srpen
1. 8.     Croodsovi
7. 8.    Kulový blesk
8. 8.    Revival
14. 8.    Milionář z chatrče
15. 8.    Avatar
21. 8.    Perfect Days
22. 8.    Méďa
28. 8.    Králova řeč
29. 8.    Království lesních strážců

Vstupné ZDARMA

První film, Ecce Homo Homolka, se promítá v pátek. „Trochu tím podporujeme i budějovický patriotismus," říká šéfka odboru kultury Iva Sedláková.

Co vás vedlo k tomu, promítat 
zadarmo? Letní kina skomírají, propad diváků hlásí poslední roky i klasické biografy.
Ten impuls vyšel z rady města, která si vyloženě přála službu lidem, aby se hrálo zadarmo.

Loni bylo v letním kině plno. Jaké se k vám dostaly reakce?
Kladné, výborné. Lidé reagovali velice dobře a pokračuje to i letos. Těší se, promítání zaznamenalo velký úspěch. Myslím si, že je fajn, když může rodina vyrazit, nemusí nic zaplatit a ještě si to užije. Tak trošku tím podporujeme i budějovický patriotismus.

Jaké filmy táhly loni nejvíc?
České, lidé je mají rádi. Já jsem byla na jednom zahraničním s Woody Allenem 
a bylo totálně plno. Na každé představení chodilo 800 až 1000 lidí. Hodně tomu nahrávalo i počasí, bylo krásné léto, návštěvnost vynikající. Byli jsme překvapeni.

Kolik za to město platí?
Celé to stojí 240 tisíc korun. Musí se zaplatit ochranka, služby, půjčovné filmů…

Město dělá kultury zdarma dost: koncerty Múzy na vodě, Hudební večery na náměstí, promítání. Mnozí umělci ovšem kritizují, že když se na městských akcích neplatí, přijde jim pak méně diváků na jejich placené programy.
S tímto názorem jsem se už taky setkala, když jsem sháněla představení na Múzy na vodě. Chtěla jsem sem dostat jednu docela dobrou zpěvačku a ona odmítla. Já s tím názorem ale nesouhlasím: jsou to peníze daňových poplatníků, město s nimi nějak nakládá a v podobě kultury jim tak můžeme nabídnout zážitky. Je to velice příjemný krok, podobně jako Umění ve městě (sochařská výstava – pozn. red.). Ostatní města nám to závidí.

Výstava soch v plenéru je ale něco jiného než koncert.
Já vím, ale také to zaplatíme, sochy jsou interaktivní, lidé je používají, berou je za své, pojmenovávají je… Je to stejný princip jako koncerty.

Nebere vám v případě Umění ve městě energii, že každý rok poškodí sochy vandalové?
Pokaždé se ozvou lidé, kteří to ocení, přijdou poděkovat a říci, jak je to skvělé, což je velmi dobíjecí. Michal Trpák (zakladatel a organizátor výstavy Umění ve městě – pozn. red.) je z toho samozřejmě smutný, já také, protože úřednická činnost kolem výstavy je nemalá, stohy papírů, ale přesto do toho jdeme znovu. Dokázali jsme tady vztyčit rozhlednu Čestmíra Sušky, další neskutečné monumenty a jsme na to docela pyšní. A když slyším, co si lidé povídají – To je naše chobotnice Eliška – tak vím, že to berou za své, má to správný dopad, a to nás dobíjí. A kultura je od toho, aby vyvolávala kladné i záporné reakce.

Bude kulturních akcí zdarma, ještě víc, nebo jste dosáhli stropu?
Máme prostor v dotacích. Kdyby přišel někdo s opravdu výbornou akcí, tak jako se to stalo loni s Korzo krajinská: Město lidem – lidé městu, což je skvělá záležitost, na kterou přijdou lidé z celého regionu, podpoříme ho. Smysl mají akce, kde se lidé setkávají. Je doba počítačů, hodně lidí komunikuje jen skrze tyto technologie, a když se mají setkat, je to pro ně zážitek.

Tento rozměr naplňuje i série Hudebních večerů na náměstí, kde kapely hrají přímo na dlažbě před radnicí?
Určitě. Chceme, aby lidé byli vtaženi do kulturního dění. Když jim postavíme pódium a přichystáme židličky, není to ono, zatímco při Hudebních večerech jsou s muzikanty v přímém kontaktu. Lidé si program už hlídají, což nám dělá radost. Jde nám o to, aby se bavili.