Naplňuje zcela obsah slova show: něco vám ukážeme a bude to (přívlastek nechť si čtenář dosadí dle gusta). Ohně, blyštivé šatičky, patřičné partie dam patřičně zdůrazněné, pánské košile šité tak, aby svalohra vynikla z jakéhokoli úhlu. Blondýny potřebně peroxidové, zpěvačka tak dojemná, až se jeden chvěje, jestli se samou jemností nerozplyne. A houslistky křepčící tak hbitě, že všechny ty Schovanky a Country Sisters se oproti nim jeví jako konzervativní partičky. Když se připočte takřka stoprocentní playback – i údery bot se chvílemi nesly arénou, ačkoli stepař vlál zrovna vzduchem – lze chápat slova o kýči a dokonalé fabrice na peníze.

Přesto je odsudek kolegy fotoreportéra, který v Lord of the Dance spatřuje bezcennou sr…, příliš drsný. Připustí–li si člověk, že sleduje jakýsi cirkus 21. století, kdy je hlavním cílem všech těch světel a masivního zvuku pouze efekt, a smíří se s tím, Lordi ho vtáhnou. Pokud ničím jiným, tak příběhem, který, byť léta stejný, emocionálně funguje. Obdiv zaslouží i to, že světem lordí show kočuje už 15. sezonu a diváctvo po ní stále lační. A jedno jisté je: stepovat opravdu umějí. A že se při tom jistí playbackem? Na rozdíl od řady zdejších popových břeček jen jistí.