Písek – Doma jsem ji svlíkl ze šatů, vyzvedl jí sukni a díval se na ni popředu, po straně i po zadu. Líbal stehna a tak dále. Potom jsme stáli u sebe, seděla mi nahou prdelí na klíně. Odpoledne jsem chodil se Sabinou, nebe se skvělo v krásné růžové barvě. Večer jsem se hněval, že hned nevstala a nešla za mnou. (21. září 1835).

Záznamy z šifrovaných deníků, kde se mísí uchvácení přírodou se scénami brutální panovačnosti, a jeden kvíz patří k hlavním lákadlům máchovské výstavy v písecké Sladovně. Expozice KHM – Dvě století české kultury s Máchou staví na textu, jde o trochu chudší verzi loňské výstavy v letohrádku Hvězda. Platí tak, co tehdy napsal Jiří Peňás v LN: Jedná se o typickou výstavu 'čtecí', při níž se disciplinovaný návštěvník přemisťuje od jednoho zavěšeného panelu k druhému a čte.

Zhruba 40 panelů

Panelů je asi čtyřicet. Kopie archivních materiálů, knih, fotografií a kreseb představují nejen Máchův život a dílo, ale i jeho kult. „V reprezentativní formě jsou zastoupeny fiktivní portréty, řadu dokumentů vystavujeme poprvé. Zajímavé jsou deníky, část svých zápisků šifroval, protože tam byly erotické podtexty,“ řekl Zdeněk Freisleben, ředitel Památníku národního písemnictví, který výstavu připravil.

Mezi vystavenými knihami je nejstarší vydání Cikánů z roku 1857, Máj pak o rok mladší. Hravé povahy potěší růžový panel s názvem Poznáš Máchovo dílo? Tvoří ho otočné tabulky, přičemž na jedné straně je úryvek textu a na druhé jméno autora. Krom Máchy si bohemisté prověří znalosti knih Hanky, Sabiny a Tyla. Čtenář může hádat, kdo a kde napsal tyto verše: Čech kde stojí, krutá bitva/ tamť, i mnohý slavný čin./ Čechové jsou národ statný,/ a ty Čechů věrný syn!

Bondy na Bezdězu

Úsměvně dnes působí soudní spor surrealisty Bohuslava Brouka s badatelem Karlem Jánským, jejž připomíná jeden z panelů. Ve své stati Brouk mj. píše: Jsou tu ovšem také různí olysalí duchové, kteří z nedostatku jiných schopností vzali si za úkol sloužiti Máchovi doživotně a vybudovali si tak na jeho slávě kariéru. S puritánskou úzkostlivostí třídí své hnidy a uveřejňují jen ty, které neodporují šosáckému pojetí Máchy. Důkazy, že neměl pohlaví zarostlé mechem jako oni, pečlivě střeží.

Další z panelů shrnuje básníkovy cesty a jiný jejich ozvuky včetně undegroundové pouti na Bezděz v roce 1985, kterou vykonali Egon Bondy, Jáchym Topol, Jan Macháček i Vít Brukner.

Co výstavě, pod níž jsou podepsáni Dalibor Tureček, Veronika Faktorová a Růžena Hamanová, chybí? Originály a rukopisy. „Chtěli jsme je vystavit, ale bohužel to archivní zákon nedovoluje. Není tady ani první vydání Máje, to je trezorová záležitost. Ale druhé a třetí tu máme, plus průřez tím, jak se Máchovy spisy vydávaly s různými ilustracemi,“ vylíčil Freisleben. Oproti pražské verzi schází i film Cikáni, dokument z pohřbu na Vyšehradě i recitace Nezvala.

Podle Freislebena má básník stále co říci. „Chtěli jsme ho přiblížit plasticky ze všech hledisek, aby se ukázal jako živá osobnost,“ dodal ředitel. Nakolik se to tvůrcům povedlo, lze v Bílých trámech Sladovny posoudit do 13. března.