Výpravnou komediální filmovou pohádku o tvrdohlavé princezně, nešikovném princi a bandě fešných čertovských stvoření natáčel režisér, producent a scenárista Miloslav Šmídmajer na nejkrásnějších místech naší země: v Aderšbachu, ve skanzenu v Kouřimi, na hradech a zámcích ve Frýdlantě, v Kroměříži. Odsud se filmový štáb přestěhoval do „pekelných“ lomových jeskyní u Skalice u České Lípy.


„Prostředí uvnitř bylo podobné chrámu. Používali jsme hmotu, která nám pomáhala dělat ohně na zdech. Bohužel měla jeskyně jen jeden východ, takže jsme museli pekelného ohně ubírat. Strašidelný čertovský mlýn jsme natáčeli v Dolském mlýně v Českém Švýcarsku. Tam jsme udělali dobrý skutek. Na původní betonovou plochu pro kiosek jsme postavili funkční vodní kolo,“ řekl k vybraným lokacím pro devětatřicet natáčecích dnů režisér Šmídmajer, pro něhož je žánr pohádky filmařským debutem.


„Musel jsem respektovat v českých poměrech zaběhlé peklo, ale chtěl jsem mít moderního prince a princeznu. Ta například není vůbec blonďatá.“


K obsazení hlavní role prince Jeronýma neměl, jak uvedl, od začátku žádnou alternativu. „Byli jsme s Jirkou domluveni dlouho dopředu. Teprve později přiznal, že původně do pohádky vůbec nechtěl jít. Na dětské role proběhly castingy, ale můžu dnes říct, že bych nevyměnil jediného herce,“ dodal režisér. V poměrně pestré filmografii Jirky Mádla jde až na jednu televizní pohádku o princovskou premiéru.


„Nejsem ten herecký typ. A myslím, že je to poprvé v historii pohádek, kdy přeměna žabáka na prince skončila v polovině, nebo se neuskutečnila vůbec. Myslím, že se tímto příběhem něco ve světě pohádek láme. Tady jakoby se přerušila šňůra moralistických pohádek plných moudra. Když budou vtipně a přirozeně postavené jako Peklo s princeznou, herecky se bránit nebudu, “ podotkl a prozradil, že na rozdíl od neohrabaného princátka plavat umí.


„Učil jsem se – ale jako všechno ostatní – docela pozdě. Neumím jen kraula, topení jsem opravdu hrál. Dokonce jsem si vydobyl, že se v hlubokém jezírku budu místo kaskadéra topit sám,“ uzavřel s úsměvem Mádl.