Madonu maloval podruhé v životě. „Pokusil jsem se ji zvnitřnit, aby ke mně promlouvala. Maloval jsem jako divý. Naplnila jedno z mých životních témat,“ říká autor.

Je trojrozměrná, a protože zdobí slepé okno prvního patra a kolemjdoucí by ji mohli přehlédnout, Singer ji schválně vyklonil, aby se 'dívala' na lidi. Dle principu barokních soch.

Stal se pátým umělcem, který krumlovské madoně dal podobu. S myšlenkou přišla ředitelka galerie Hana Jirmusová v 90. letech. Dům, který opravovali, byl v dezolátním stavu a ji napadlo umístit něco do okna, než rekonstrukce skončí. „V Široké ulici je téměř na každém domě okno s madonou nebo obrázek, tak jsme se rozhodli pro madonu,“ vzpomíná.

První madonu udělala rakouská výtvarnice Ona B. Vtiskla jí svůj obličej, před nímž byl disk, který ho deformoval. V okně zůstala asi tři roky, poté ji vystřídala díla Veroniky Bromové, Jiřího Surůvky a Antonína Střížka.

To, jak Singerova madona zavírá a otevírá oči, symbolizuje rytmus dechu. Galeristku jeho dílo příjemně překvapilo. „Pracoval u nás od léta. Od čtyř od rána, vybíhal na Kleť, pak šel do ateliéru a opouštěl ho za tmy. Je to nesmírně přímý, čestný a pracovitý člověk, jeho věci obsahují pozitivní náhled na život. Lehkým skloněním hlavy mi madona připomíná veškerý smutek matek, které mají v náručí své dítě,“ popsala Jirmusová.

Madonou také Singer doložil své přesvědčení, že tvorba naplňuje podstatu existence. Jde podle něj o hru na tvoření, do níž zahrnuje i okolnosti vzniku světa. „V tomto smyslu mi zůstávají nepřekonatelně blízké nejrůznější mýty, Homérovým Odysseem počínaje, Lucasovými Star Wars konče,“ zmínil umělec.