Do divadla chodí trénovat dvakrát týdně od svých pěti let. Objevily se v Divotvorném hrnci před otáčivým hledištěm, Carmen ale znamená víc. „Je to taková malá hlavní role," říká Anita. „Na začátku nás prodají, aby si pán vydělal peníze, tančíme na stole 
v hospodě… Rodiče mi říkali, že Carmen je postava, která využívá chlapy," pousměje se malá tanečnice.

Emmě doma mj. řekli, že na konci Carmen umře. Podle maminky Terezy se jí nejdřív role moc nelíbila. „Tatínek ji tam prodá, což ji docela zasáhlo, ale už je to dobrý," říká Tereza Mahrová.

Šéf baletní školičky Sergej Škalikov zdůrazňuje, že Divotvorný hrnec je oproti Carmen pohádka, v opeře totiž mají herecký úkol. Každá z dívek ho prožívá jinak. Zatímco Anita říká, že je to příjemné 
a lehčí než jiné úlohy, protože role obnáší méně pohybů, Emma se jako Carmen cítí někdy dobře, a jindy špatně, to když se stydí.  Trému však zvládly obě. „Pořád jim říkám: Když to zkazíte, kdo si toho všimne? Jenom my, diváci ne," říká baletní mistr Sergej Škalikov.

Obě se také shodují, že po premiéře se cítily dobře. I díky děkovačce. „Dostaly jsme takové hezké kytky od kamarádů a rodičů, co se na nás přišli podívat," říká Anita. 
„A bonbony," přidá Emma 
s tím, že se podělily s dalšími dětmi. U Mahrů se i mírně slavilo, Emmu vzali rodiče na hranolky. Anita jako Carmen zase překvapila svého jedenadvacetiletého bratra: „Byl 
z toho paf."

V baletní školičce se učí Emma Mahrová a Anita Krbcová (zleva), v Jihočeském divadle tančí dětskou roli Carmen. Po premiéře dostaly květiny i bonbony.

Proč se v nové jihočeské inscenaci dětská role objevuje? Hledá se skrze ni odpověď na to, proč je Carmen tak svobodomyslná bytost. Dramaturg František Řihout vysvětluje, že její nespoutanost je mýtus, který vznikl z četby novely Prospera Merimée, tradicí oper a filmů. Připomněl, že režisérka Jana Kališová dětský svět v inscenacích používá ráda, již při své první operní režii, Rusalce, děti zapojila.

„Málokdo si pokládá základní otázku, odkud pramení  neschopnost Carmen býti stálou. Je to dáno cikánskými kořeny, životní zkušeností, nebo jen osobnostními vlohami? Abychom na divadle tento problém zkonkretizovali, musíme to předvést. Naše Carmen má trauma z dětství. To je odlišeno i v jejích vnitřních vizích, což nám zprostředkovávají tato děvčátka. Objeví se, zatančí a divák musí přinejmenším přemýšlet proč," říká dramaturg.

Režisérka jeho slova potvrzuje. Hledala motivace Carmen. „Proč je taková mrcha – její lásky netrvají déle než půl roku, chová se totálně sobecky. A napadlo nás dítě, které má špatné zkušenosti s mužskými," říká Jana Kališová.

Zda dívkám vysvětlit, oč vše se v Carmen jedná, váhala. Po hovoru s baletním mistrem se rozhodla, že ano. „Obě holky mají zkušenosti, školu od Sergeje, obě byly prima. Obzvlášť Anitka je těžká profesionálka, nezarazí ji vůbec nic: některé věci jsme v průběhu zkoušení měnili a říkala mi, že vůbec neva, že má dobrého pamatováka," usmívá se Jana Kališová a vzpomíná, jak byla Anita smutná, když měla rýmu a nemohla zkoušet.

O děti z baletní školičky je velký zájem, hostují v opeře 
i činohře. Do školičky chodí asi 90 dětí ve věku od pěti do 
22 let, z toho jsou ovšem jen čtyři kluci. „Potřebuju chlapy! Spousta jich chce dělat činohru, ale bez pohybu to nejde. A tančí u nás spoustu krásných obyčejných tanečků, na špičkách nikdo, klasické věci jen na pološpičkách," říká 57letý Sergej Škalikov, jenž vede školičku 15 let.

Mnozí z dřívějších žáků se baletu věnují profesionálně nebo spolupracují s Jihočeským divadlem například na točně. Život s Thálií láká i Anitu s Emmou. „Chtěla bych být herečkou, abych mohla být slavná," říká Anita…