Obrazy výtvarnice Evy Prokopcové vytvořené dotýkáním prstů mohou návštěvníci obdivovat ještě do 9. června v českobudějovické galerii Měsíc ve dne na výstavě nazvané Doteky. Autorka Eva Prokopcová (62) neexperimentovala s netradiční výtvarnou technikou poprvé.

Jak jste přišla na způsob tvorby dotýkáním se papíru bříšky prstů?
Před lety jsem dělala tečkované obrazy a tohle je částečně navázáním na tehdejší obrazy. V podstatě mi šlo o přímý kontakt prstů s papírem.

Co vaše prsty po papíře vede?
Dělá mi dobře předávat papírům svoji energii. Někdy to je energičtější a živější a někdy klidnější, až úplně ztišené, takže je tam jenom pár bodů.

Mají vámi takhle vytvořené obrázky konec, nebo jsou nedokončené?
V určitém momentu přestanu tečkovat a obtiskovat, protože už nevím jak dál. A když nevím jak dál, tak toho nechám.

Kterými prsty běháte po papíru?
Převážně jedním prstem, prostředníčkem. A dělá mi to hrozně dobře.

Nechtěla byste se znovu vrátit k technice tečkování?
Mám dojem, že už jsem dneska někde jinde. Nedá se to vrátit, nedá se tomu poručit. Když bych chtěla pokračovat, zjistila jsem, že to prostě ze sebe nedostanu, nebo pak vyleze úplně něco jiného. Dneska už jsem opravdu někde jinde.

Jak jste se dostala k tomu, že vyjadřujete sama sebe malbami a obrázky?
Odjakživa malování potřebuji k životu. Už od dětství kreslím a maluji . Malování je pro mě strašně důležité, abych mohla na světě vůbec fungovat.
Máte výtvarný příklad mezi blízkými, nebo z vás chuť tvořit a malovat vyvěrala sama o sobě?
Samozřejmě, že mě ovlivnila spousta věcí, ale hlavně jsem se snažila čerpat ze sebe, ze svých prožitků. Určitě je dobré a životodárné, když můžete umělecky tvořit.

Uvidíme vaše nová díla na nějaké další výstavě?
Je to možné, ale zatím nevím kdy. Ani teď výstavu neplánuji, protože v procesu tvoření na výstavu nemyslím. Mě zajímá momentálně to, co zrovna dělám.

Bydliště a ateliér máte daleko od sebe, že?
Bydlím na sídlišti Máj a pracuji v Suchém Vrbném ve staré továrně, kde mám ateliér. Dojíždím z jednoho konce města na druhý.

Možná je dobré přejíždět z bydliště někam, kde tvoříte…
Je to dobré. Zaklapnou se dveře a člověk se odreaguje. Od domova se odreaguje v ateliéru a doma se odreagujete od ateliéru.

Pokolikáté vystavujete ve zdejší galerii Měsíc ve dne?
Už potřetí. Prvně jsem tu vystavovala před několika lety menší i velkoformátové obrazy a kresby. Druhou instalací byly fotografie. Udělala jsem si na sídlišti Máj na balkoně instalaci z vánočních stromků, kterou jsem pak fotila. Z fotek mi pak František Nárovec tady udělal výstavu. Vystavuji zde ráda, cítím se tu dobře.

Jak dlouho se znáte se zdejšími galeristy Františkem Nárovcem a Eliškou Štěpánovou?
Už dlouho, snad úplně od začátku. Když tenkrát začínali, tak mě oslovili, že zakládají galerii a jestli bych jim nenamalovala židli. Přišli ke mně do bytu se židlí a já ji pomalovala. Mají ji teď zřejmě doma. Oslovili tenkrát několik výtvarníků. Hrozně je obdivuji za to, co dělají a jak galerii vedou. Opravdu si jich velice vážím.

Prostředí i atmosféra zdejší galerie vám asi vyhovuje…
Cítím se tu dobře, skoro jako doma. Lidé, kteří sem chodí na vernisáže, jsou milí a je dobré se s nimi se všemi zase vidět. Hrozně mi pomáhá, že mi fandí. Člověku vzroste sebevědomí, protože jinak nemám zpětnou vazbu. Většinou jsem v ateliéru a nikdo ty věci nevidí. Jednou za čas se ale přijdou podívat, a aspoň vím, co si o obrázkách myslí.

Prodáváte své obrázky?
Hrozně výjimečně. Občas se mi podaří nějaký prodat, ale nedělám to kvůli prodeji. Většinou se po výstavě někdo ozve, že by něco koupil. Nebráním se tomu, ale prodej vysloveně nevyhledávám.

Budou na prodej i tyhle obrázky?
O tom jsem ještě nepřemýšlela. Nenapadlo mě, že bych je mohla prodávat.


Eva Prokopcová: Narodila se 9. února 1948 v Českém Krumlově, nyní žije a pracuje v Českých Budějovicích. Po Střední kamenicko – sochařské škole v Hořicích v Podkrkonoší vystudovala architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze, později absolvovala i ateliér figurální a krajinářské malby na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Jana Smetany.
Od roku 1985 vystavuje obrazy, kresby, instalace, fotografie nebo keramiku v České republice i v zahraničí.