Oním hudebníkem, poctěným cenou Distinguished Achievement Award, je banjista Marko Čermák, někdejší člen kapely Greenhorns, v současnosti hybná páka skupiny Paběrky a hlavně trapíř duší i tělem.

Kouzlo banja

Banjo Markovi učarovalo už jako malému klukovi, kdy jej slýchal na trampské chatové osadě na Kačáku anebo v rozhlasovém vysílání z Mnichova určeném pro americké vojáky v západním Německu. Koncem 50.let už sice hrál na banjo v různých dixielandech, ale s pětistrunným banjem se vlastně setkal až při pražské návštěvě Peta Seegera v roce 1964.


„Do té doby jsem vystřídal několik čtyřstrunných nástrojů, jednu Vegu jsem měl dokonce od Waldy Matušky. Pak v průběhu řady let jsem si pětistrunná banja konstruoval z dílů, ale dneska už je i u nás dostatečný výběr i v tomhle směru. Mám teď banj několik a při vybírání těch špičkových mi pomáhali kamarádi – naposledy třeba fanda do old-time muziky Martin Žák. S Greenhorny, White Stars a dodnes s Paběrkami jsem odehrál tisíce vystoupení a moje pětistrunné banjo získávalo stále nové a nové zájemce,“ říká čerstvý laureát.

Jednoduchá krása

Marko žil jen pro banjo a byl uznáván jako průkopník tohoto nástroje na naší hudební scéně. Díky přátelům v zahraničí se průběžně dostával k nahrávkám a různým odborným materiálům, ale v podstatě se sám dopracovával k postupům a metodice hry. Aby pomohl svým následovníkům, napsal už počátkem 70.let svou první školu hry na banjo. Dlouholeté poznatky v tomto směru však zúročil ve velké knize Banjo z mlžných lesů, kterou koncem 90.let vydalo nakladatelství Country Home.


„Postupem let u nás pětistrunné banjo zdomácnělo, vyhovuje i trampské hudební formě, a hráčů, kteří se mu věnují, je víc než dost, ovšem technika jeho hry se stále vyvíjí. Vesměs ale u nás postrádám umění hrát na půl plynu, jen tak…“ dodává banjista, jehož druhou část osobnosti formoval štětec a typické svérázné kresby. „Banjo je v podstatě nástroj lidový, své uplatnění našlo mimo jiné i v jednoduchosti trampské písničky, a tak by se mělo podle mne i prezentovat.“

Marko je živel

Zpráva o udělení světové prestižní ceny pražského banjistu a legendárního trampského barda doslova šokovala, což okomentoval slovy: „Nikdy bych nevěřil, že to, jak jsme si tak celý život pohrávali, někdo tak vysoko ocení. Ta cena je za propagaci pětistrunného banja, ale z mé strany to byla záležitost živelná, radostná, bez postranních cílů, a vlastně reprezentuje víc než půlku století mého života.


Před třiceti lety bych do Ameriky lezl s banjem třeba po čtyřech, ale v současné době mám problémy s rukama (Dupoytren´s kontrakture), a tak bych si za mořem ani pořádně nezahrál. Proto cenu za mne převzala kamarádka Lilka Pavlak ze Švýcarska, která také stála v pozadí mé kandidatury na tohle ocenění, společně s českým výrobcem nástrojů Průchou.“

CD k narozeninám

Ani hvězdné ocenění, ani dočasné zdravotní komplikace však prý Markovi nezabrání, aby v lesích, na trampských kempech či se svými Paběrkami nebrnkal alespoň jedním prstem…


Nyní údajně pomalu připravuje nové CD, jehož polovina by byla věnována tradiční, ale neohrané trampské písničce a druhá půlka pak by byla ve znamení country. Pravděpodobně by se tato nahrávka měla stát symbolickým dárkem k Markovým sedmdesátinám. Ovšem za největší životní dar považuje to, že potkal banjo: „Neznám romantičtější hudební nástroj, než je banjo, a k mému životu neodlučně patří, stejně jako řeka Berounka nebo Brdy…“