Stálice jihočeské rockové scény skupina Tlustá Berta oslavila v sobotu v Jindřichově Hradci dvacáté výročí své existence. Mejdlo století, jak kapela odpolední hudební maraton nazvala podle jedné ze svých písní, se nakonec vydařilo i přes drobnou nepřízeň počasí a neúčast některých avizovaných hudebních hostů.

Ne zcela tradiční prostor pro konání rockových koncertů v areálu jindřichohradecké likérky Fruko Schulz přivítal prvního vystupujícího a gratulanta hvězdám večera – dívčí trio K2 krátce po půl páté. Po hodinovém setu mladé kapely následovaly výstupy zkušenějších harcovníků domácích rockových pódií, mezi nimiž se objevil například znovuzrozený Oceán. Právě tato kapela 'předpřipravila' poměrně početné publikum, které se v průběhu odpoledne na dvoře likérky pozvolna shromáždilo na očekávaný příchod oslavence.

Tlustá Berta zahájila svůj koncert téměř přesně podle určeného harmonogramu v půl desáté. Nástup jednoho z nejvýznamnějších jihočeských představitelů takzvaného hospodského bigbítu byl grandiózní také díky poněkud unavenému Oceánu, jehož archaický elektronický sound navíc ani příliš nezapadal do vkusu přítomného publika, vesměs oddaného 'nefalšovanému' tancovačkovému beatu.

Perfektně zahrané

Osvěžující dojem vystoupení Tlusté Berty pak spoluvytvářely nejenom perfektně zahrané písně překlenující celou dvacetiletou kariéru skupiny, ale také chvályhodně rychlý sled repertoáru, vyvážený zvuk, působivý světelný doprovod, videoprojekce, na níž se střídaly detaily scénické akce s připravenými klipy jednotlivých písní, a v neposlední řadě pohodový slovní doprovod frontmana a zpěváka skupiny Michala Chramosty, který nezatížily na akcích tohoto typu časté projevy přehnaného chlapáctví a hospodské trapnosti.

Velkou hudební vyspělost a nadhled členové Tlusté Berty prokázali mimo jiné v písních Asiat, Praotec Čech nebo Já jsem blbej. K lehkému zakolísání došlo pouze v nové skladbě Jak se tohle mohlo stát, v níž skupinu doprovodila violoncellistka Petra Dvořáková; právě její nástroj intonačními nepřesnostmi poznamenal celkové vyznění songu. Publikum se poslechem jednoduchých rockových písní s blízkou tematikou hospod, piva, holek, rybaření či dělnického štěstí každopádně dobře bavilo a neodradila je ani pro červen nezvykle nízká teplota umocněná občasnou sprškou prolétnuvšího plastikového půllitru s pivem.

Nejvyšší stupeň nadšení u návštěvníků jindřichohradecké likérky podle očekávání vzbudil noční host Tlusté Berty, který kolem jedenácté hodiny osmipísňovým setem přerušil její vystoupení. Nebyl jím totiž nikdo jiný než spřízněná severočeská formace Kabát. Tóny známých hitů, jakými jsou V pekle sudy válej, Burlaci, Pohoda nebo Žízeň, spolehlivě vyhnaly od stánků s občerstvením i ty nejzarytější milovníky zlatavého moku a parket se rozrostl do maximální šíře. Kabáti se prezentovali, jak je u nich často zvykem, výborným instrumentálním výkonem, skvělou hudbou a energickou show.

Poněkud rozpačitá chvíle nastala poté, co hosté k nevoli publika ukončili svůj krátký výstup a na pódiu se objevila opět Tlustá Berta. Zkušení jubilanti však nakonec zvládli ošemetnou situaci a utišili pokřik 'ještě jeden' určený Kabátům přívalem vlastních osvědčených songů, mezi nimiž nechyběla ani 'trilogie podladěných kytar' – písně Peklo na Zemi, Wolfenstein a Jako Ďábel.

Narozeninová party Tlusté Berty se povedla. A nepokazilo ji ani počasí či nepřítomnost avizované operní pěvkyně pražské Státní opery Andrey Kalivodové, ani poněkud nehostinný průmyslový prostor dvora jindřichohradecké likérky.

Hodnocení Deníku: 80%

JAN BLÜML
Autor je muzikolog