Jakou karikaturu jste nakreslil naposledy?
V Česku je trošku nepřesně zavedený termín karikatura. Všechno bylo pod hlavičkou 'karikaturisté', kam spadala 
i běžná veselá kresba. Já jsem karikaturu jako takovou prakticky nedělal a takových nás bylo v Dikobrazu víc. Profesně se jí v republice věnovalo tak pět lidí, v humoru je to speciální disciplína.

Tak jinak: přemýšlel jste po atentátu na redakci časopisu Charlie Hebdo, že byste výtvarně nějak zareagoval, nebo dokonce udělal karikaturu Mohameda?
Takhle jsem určitě neuvažoval, ale zavzpomínal jsem si na 60. léta, kdy se k nám složitými cestami dostával časopis Hara-Kiri, což, jak se píše, byl předchůdce Charlie Hebdo. Mám doma ještě pár čísel archivovaných. Tam šlo o karikaturu tohoto typu, ale netýkalo se to jen karikatur: byly tam kresby černého humoru obecně. Hvězda Hara-Kiri, kterou jsme vzývali a o které jsme diskutovali, byl Roland Topor, jehož otec byl Polák. Ten časopis byl hodně intelektuální a působil v celé Evropě právě proto, že byl výtvarný. Karikatury z Charlie Hebdo, které jsem viděl, úrovně Hara-Kiri po výtvarné stránce nedosahují.

Sledoval jste časopis Charlie Hebdo?
Vůbec.

A koupil jste si jeho poslední číslo, kde prorok Mohamed drží ceduli Je suis Charlie a nad hlavou má nápis: Vše odpuštěno?
Já bych si ho koupil, ale byl jsem tak pracovně vytížený, že jsem to nestihl. Ale někde jsem četl, že bude další číslo, tak jen pro zajímavost si ho koupím.

Jaký je váš názor na obsah časopisu?
Myslím, že je v pořádku. Nelíbilo se mi vyjádření pana Halíka (napsal článek Já nejsem Charlie, karikatury 
z Charlie Hebdo podle něj silně připomínají znevažující obrázky Židů v antisemitském tisku – pozn. red.): dělat všechno, aby se jen hladilo, to prostě nejde. Jestli se kreslíř opře do něčeho tvrdším způsobem, je to 
v pořádku.

Dělal jste to někdy také?
V dobách předešlých to moc nešlo. Občas se dá publikovat černý humor… Někdy bych si udělal z něčeho srandu, když se někde sedí, udělám si poznámku, pro známé. Ale to, co se v Paříži stalo, je pochopitelně šílené, vyřizovat si kvůli kresbám účty takovým způsobem je neskutečné a strašidelné.

Měla česká média ve velké míře přetisknout karikatury z Charlie Hebdo, což i mnohé zahraniční listy odmítly?
Je dobře, aby se v rámci informovanosti vědělo, o co jde, 
i to, že je teď v pražském centru Dox výstava obálek časopisu Charlie Hebdo. Je třeba, aby se ty věci ukázaly.

Hodně se nyní mluví o hranicích svobody slova. V čem nesouhlasíte s Tomášem Halíkem?
Budu parafrázovat, ale říkal, že humor má být jenom milý, hodný a úsměvný, a to si nemyslím. Když se vrátím 
k Toporovi, tak v 70. letech vydali Poláci jeho monografii, dodneška mám tu knížečku 
v knihovně jako poklad, a to jsou absolutně tvrdé kresby, výtvarně vynikající. Tady se tahle větev usekla rokem 1968: bylo tu pár kreslířů, kteří ji dělali, ale pak to zvadlo. Tudíž si myslím, že na tento způsob humoru nejsou lidé u nás moc připraveni.

Islám je v poslední době velmi skloňované slovo. Prezident Miloš Zeman prohlásil, že naší civilizaci hrozí od Islámského státu superholocaust, hodně slyšet je i Martin Konvička z Jihočeské univerzity skrze iniciativu Islám v ČR nechceme. Jak ta rizika vnímáte?
To, co Konvička dělá, by bylo v pořádku, jen by měl trošku ubrat na hrubých vyjádřeních. Nebyl jsem na žádné Konvičkově besedě, ale 
s tím, co problesklo v novinách, souhlasím. To, co se děje v Islámském státě, je hrozné, člověk pro to nemá ani adekvátní slovo. Myslím si, že troška obezřetnosti je určitě na místě.