V české populární hudbě nalezneme jen málo desek, které by se daly označit za kultovní, aniž by takové přízvisko znělo směšně. Jednou
z nich je Kuře v hodinkách z roku 1972. Sám název alba je možná známější než skupina, která ho vydala. Může za to i fakt, že Flamengo v sestavě, ve které LP natočilo, působilo asi jen dva roky. Přes jepičí život kapely s Vladimírem Mišíkem v čele je deska považována za nejlepší v historii českého rocku. Nechme však stranou hezké nálepky 'nejlepší', 'nejprodávanější' a 'nejkultovnější', neboť ty o hudbě zpravidla mnoho neříkají.

Šedesátá léta objevila v umění možnosti, ze kterých lze vycházet dodnes, a člověk nepůsobí jako absolutní zpátečník a kulturní ignorant. Z této atmosféry vycházelo i Flamengo, 
v němž se sešli vynikající instrumentalisté – Jan Kubík na flétnu, saxofony a klarinet; Pavel Fořt na kytary a Vladimír Guma Kulhánek na baskytaru. Kromě nich desku natočili ještě zpěvák a hráč na varhany Ivan Khunt a bubeník Jaroslav Erno Šedivý.

Klíčovými osobnostmi desky však byli básník a textař Josef Kainar a zpěvák, kytarista 
a skladatel Vladimír Mišík. Kainar, v té době respektovaný básník oficiální kultury, se dokázal přiblížit generaci rockových hudebníků, i když jeho vlastním žánrem byl jazz. Pojítkem zúčastněných bylo 
blues – celoživotní láska Mišíkova i Kainarova. Proto bylo možné texty básnické podat rockovým frázováním i aranžmá, a proto se stal onen 'zázrak'. Rockeři dokázali, že tato hudba má na víc, než si mnozí mysleli, oficiální režim nevyjímaje. Také proto Kuře v hodinkách vzápětí cupitalo do trezoru. Kuře v trezoru pak získalo popularitu zakázaného ovoce, čímž vznikl kult nejednoho díla.

Budějovický KD Vltava zažil 19. prosince poslední koncert 
z turné ke 40. výročí vydání Kuřete v hodinkách. První část obstarala současná sestava ETC, host Pavel Bohatý zpíval některé starší hity, i z prvního alba ETC. Jeho projev byl velmi dobrý, posluchače mohl zaujmout i jiný způsob frázování v notoricky známých písních. Druhou část odehráli bývalí členové Flamenga – Mišík, Kulhánek a Fořt – s hosty – Bohatým, Jakubem Doležalem – 
a Pavlem Skálou a Jiřím Zelenkou ze současného ETC. Nejtěžší roli měl Doležal, přestože hrál výborně, původní dechové party Jana Kubíka byly místy hodně těžké. Famózně se vydařily sbory – Zelenka, Skála a Bohatý byli bez jediné chybičky. A zpěv Vladimíra Mišíka je prostě nehynoucí originál.

Asi by dnes nikoho nenapadlo přehrát první desku Olympiku, Rolling Stones, Bee Gees nebo Karla Gotta jako celek od první do poslední noty, aniž by to byla legrace. U Kuřete v hodinkách je to možné, 
a tomu říkám kult! A bylo narváno a lidé zpívali a spoluprožívali něco, co by v předchozích 39 letech bylo nemožné – viděli pověstné Kuře – živé a nádherné.

MIROSLAV CRHA